Sprosté slovo ovšem obsahuje první vůbec dochovaná napsaná věta v češtině. Pochází z 12. století z chorální knihy svatojiřské, jejím autorem je neznámá jeptiška.

Tato věta (glosa) zní: „Aldík krásen jako anjelík, jenž v blátě se válé. Lector Vituz je krásný kurvy syn.“

Slovo „kurva“ ovšem mohlo mít ve 12. století jiný význam než dnes, mohlo jít o klášterní výraz pro jakoukoli ženu, která není jeptiška.

O slově „fikat“ z Máchova deníku ovšem pochybovat nelze, pokud ovšem nepřijmeme variantu, že si Mácha se svou milenkou Lori hráli na holiče.

Praha 1835

Jsme v Praze roku 1835, tedy v době, kdy Mácha zapsal výše uvedenou pasáž do svého deníku. Snaha vrchnosti zasvést němčinu jako jednotný jazyk troskotá na nízké gramotnosti českého obyvatelstva.

Na trůně monarchie už pět let posedává epileptik Ferdinand I. Dobrotivý. Kvůli jeho častým záchvatům měl takřka nulové vzdělání, když se naposledy učil v 9 letech. Lékaři tehdy věřili, že duševní námaha bude jeho fyzický stav zhoršovat.

Ferdinand ale uměl pět jazyků (češtinu ne) a navíc hrál celkem obstojně na trubku. Co je ovšem pro pochopení tehdejší situace mimořádně důležité: byl velký flegmatik. Vlastně skoro nevládl a proto byl mezi lidem oblíbený.

Ale zpátky do Prahy. Vychází Jungmannův česko-německý slovník, Tyl vede časopis Květy a společně s Máchou zakládá divadlo, hrající výlučně české hry.

Mrštná Lori

V divadle se Mácha na zkouškách seznamuje s mladou herečkou Lori (Eleonorou) Šomkovou (tehdy 17 let). Když si píše výše uvedený deník, mají spolu poměr už přibližně rok. Tyl se na Máchu zlobí, že mu „rozfikává“ soubor.

Mácha a Lori se seznámili při zkouškách na hru Kytka. Také při jejich prvním rande v kavárně U Suchých v Celetné ulici jim asistoval Tyl se svou budoucí manželkou Magdalénou.

Čeština bojuje o přežití, vlastenci obcházejí vísky a vesnice, brodí se sněhem v plískanici a větru a roznášejí česky psané knihy.

Mácha si zapisuje šifrovaně do deníku:

„Položil jsem ji u kamen na stolice, díval se na ni, měla pěkně bílá stehna. Potom jsem ji pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát jí, pravila, to lechtalo.“

„Zkusil jsem ji několikráte fikat. Až posléz na kanapé, jednu nohu měla na stolici, druhou na nůši.“ (20. 10. 1835)

„Položil jsem ji u kamen na stolice, díval se na ni, měla pěkně bílá stehna. Potom jsem ji pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát jí, pravila, to lechtalo.“ (5. 10. 1835)

„Pical jsem popředu i v kleče pozadu u kamen. Zdá se mi, že jsem tam byl celý.“

Šifra

Máchův deník byl několikrát vydán, ale vždy bez pornografické šifrované části, která vyšla až v roce 1993. Zápisky rozluštil jako první milovník záhad Jakub Arbes a to tak, že objevil na jiném místě deníku klíč.

Proti utajování části Máchova deníku se ve 30. letech bouřili čeští surrealisté. Viděli v nich důkaz, že Mácha neměl pohlaví zarostlé mechem.

Eleanora Šomková přežila Máchu o více než 50 let. Zemřela roku 1891 v Praze. PoMáchově smrti se znovu vdala, ale na hrobě na vonohradském hřbitově má nápis: "Máchova Lori".

Ondřej Höppner