V osm ráno jsem se dostavil na odběr spermatu. Musel jsem splnit tyto čtyři podmínky: Mít maturitu, být zdravý, mladší 35 let a poslední tři dny před odběrem nemít styk.

Takže první opruz: vstávat na osmou. Opravdu nevím, proč se nemůže odebírat sperma třeba odpoledne.

Hmyz

Další svízel nastala na recepci. Nikdo si zřejmě neuvědomuje, že může být pro muže ponižující darovat sperma. Nikde žádná cedulka, šipka, nápis, nic. Nezbývá, než se zeptat.

"Dobrý den, jsem dárcem spermatu, kam mám jít?" Je to trapné. Paní v recepci ukazuje na dveře v chodbě.

Dárci krve jsou považovány za hrdiny. Dárci spermatu spíše za obtížný hmyz. Není divu, že sperma za drahé peníze dovážíme z jiných zemí.

Ženy

Míjím frontu žen. Stojí u informačního okénka. jend az nich možná bude matkou dítěte, vzniklého z mého semene. Mého biologického potomka. Nositele mých genů, krve mého rodu.

Díky mě bude šťastná jedna rodina. A rodina je základ státu. Základní buňka společnosti.

Zdá mi to vznešené, tak proč si připadám tak nepatřičně?

Sklenice

U okénka dárců spermatu není žádná fronta. Slečna v okénku jak z kasy na nádraží chce vědět kartu pojištěnce, adresu a telefon. Pak mi podá kelímek (asi 2 decky) na které napíše mé jméno a připojí klíč. Kelímek má oranžové víčko.

Odběrová místost je jako malá čekárna asi 2x 2 metry s rudými tapetami. Je tu televize, dvě židle stolek a lůžko. Úzké dveře vedou na toaletu.

Zamykám se.

Pokračování příští týden, v pondělí  31. října

otázky do úchylné poradny posílejte na adresu online@blesk.cz