Dostat se z koncentračního tábora Osvětimi-Březinka nebylo vůbec jednoduché. Tábor byl totiž obehnán dvěma neprostupnými strážními okruhy, vnitřním a vnějším, s hustou sítí drátů, po jejichž obvodu stály každých 150 metrů strážní věže vybavené kulomety a světlomety. Mnohým se útěk nezdařil. Buď byli zabiti na útěku a jejich rozstřílená těla byla po dva dny vystavena u brány tábora s cedulkou „Už jsem zpátky“, nebo byli chyceni, mučeni a nakonec před celým táborem oběšeni.

To však dvacetiletého Rudolfa Vrbu a o šest let staršího Alfreda Weltzera od jejich plánu na útěk neodradilo. Motivací jim nebyla jen touha dostat se na svobodu, ale též naléhavá potřeba informovat světovou veřejnost o probíhající likvidaci Židů ve vyhlazovacích táborech.

Brána do koncentráku s ironickým nápisem „Práce osvobozuje“. Tady zahynulo 1,1 milion lidí.
Brána do koncentráku s ironickým nápisem „Práce osvobozuje“. Tady zahynulo 1,1 milion lidí.
Autor: INT/Twitter

Zvolili stejný způsob útěku jako před nimi skupina čtyř Poláků, které však nacisté pochytali. Ve vnější zóně tábora, kde přes den pracovali, s pomocí ostatních vězňů vyhloubili v zemi jámu, kterou zakryli hromadou dřeva pro stavbu baráků. Tady leželi bez hnutí, když se 7. dubna 1944 koncentračním táborem rozezněly poplachové sirény a rozjelo se pátrání po uprchlících. Že je esesáci neodhalili, bylo díky triku, který převzali od sovětských válečných zajatců: dřevěné desky i okolí skrýše polili roztokem benzinu a tabáku, čímž zmátli služební psy.

Příjezd Židů do Osvětimi-Březinky. Na mnohé čekala smrt.
Příjezd Židů do Osvětimi-Březinky. Na mnohé čekala smrt.
Autor: INT/Twitter

Podle táborových pravidel odvolalo vedení po třech dnech pátrací akce a Vrba s Wetzlerem se mohli v ukradeném civilním oblečení a s mapou vytrženou z dětského atlasu vydat na desetidenní dramatickou cestu na Slovensko. U sebe měli tři malé kovové trubičky napěchované údaji o „továrně na smrt“, které si Vrba během pobytu zapisoval.

Zatímco plynových komorách Osvětimi umíraly v pekelných mukách sta tisíce Židů, esesáci a jejich asistentky se dobře bavili.
Zatímco plynových komorách Osvětimi umíraly v pekelných mukách sta tisíce Židů, esesáci a jejich asistentky se dobře bavili.
Autor: INT/Twitter

Zachránila je homosexualita

V noci se plazí blátem, dny tráví v úkrytech. Mnohokrát jim hrozí odhalení. Jednou si dokonce spletou v noční temnotě les s veřejným parkem, a druhý den trnou hrůzou, zda si jich rodiny procházející se jen pár metrů od jejich skrýše nevšimnou. Když je jedno z dětí v křoví objeví, zachrání oba utečence jen to, že jeho otec oba muže považuje za homosexuály a snaží se své potomky od nich co nejrychleji odvést pryč. Podruhé jim jde o život přímo při střetu s policejní hlídkou. Vyváznou jen díky říčce, která zmate čich psů.

Betonové sloupy, dráty pod elektrickým proudem a strážní věže – dostat se ven z tábora bylo skoro nemožné
Betonové sloupy, dráty pod elektrickým proudem a strážní věže – dostat se ven z tábora bylo skoro nemožné
Autor: INT/Twitter

21. dubna 1944 se jim podaří překročit polsko-slovenské hranice v blízkosti obce Skalistá. Tady se jich ujme místní rolník, který má kontakty na židovské organizace. Pod ochranu je bere židovská náboženská obec v Žilině a utečenci se pustí do sepisování šedesátistránkové detailní zprávy o fungování koncentračního tábora v Osvětimi. Jejím prvotním cílem je varovat maďarské Židy, kterým v té době hrozilo bezprostřední vyhlazení.

Rudolf Vrba (pravým jménem Walter Rosenberg) byl slovenský Žid, deportovaný roku 1942 do Majdanku a posléze do Osvětimi. Po návratu na Slovensku se v září 1944 přidal k partyzánskému hnutí a účastnil se Slovenského národního povstání. V roce 1958 opustil komunistické Československo a působil na univerzitách v Anglii, Kanadě a USA. Kromě světově proslulé knihy Utekl jsem z Osvětimi publikoval mnoho odborných prací o chemických procesech v mozku.
Rudolf Vrba (pravým jménem Walter Rosenberg) byl slovenský Žid, deportovaný roku 1942 do Majdanku a posléze do Osvětimi. Po návratu na Slovensku se v září 1944 přidal k partyzánskému hnutí a účastnil se Slovenského národního povstání. V roce 1958 opustil komunistické Československo a působil na univerzitách v Anglii, Kanadě a USA. Kromě světově proslulé knihy Utekl jsem z Osvětimi publikoval mnoho odborných prací o chemických procesech v mozku.
Autor: INT/Twitter

Dodnes zůstává záhadou, proč slovenská židovská obec tuto zprávu pozdržela, a místo aby maďarské Židy varovala, začala nejprve jednat s s hlavním organizátorem holokaustu Adolfem Eichmannem. Zbytečně tak bylo zabito 400 tisíc maďarských Židů, kteří poslušně nastoupili do vlaků s vědomím, že jedou „zakládat šťastnou budoucnost židovské rasy jinde“. K představitelům spojeneckých vlád se zpráva o Osvětimi dostala na stůl až v červnu.

Neprostupná ostraha koncentračního tábora v Osvětimi-Březince.
Neprostupná ostraha koncentračního tábora v Osvětimi-Březince.
Autor: INT/Twitter

Pozdě, ale přece

„Svět se na jejich zprávu díval skepticky,“ uvedla v rozhovoru pro deník SME vdova po jednom z utečenců Etela Wetzlerová. „Bylo mnoho alibistických důvodů pro to, aby se zpráva dostala do těch správných rukou až o několik měsíců později. Než se tak stalo, zahynuly ve čtyřech plynových komorách Březinky sta tisíce lidí.“

Jedna z kopií propašovaných do Švýcarska se dostala 13. června 1944 také do rukou zástupce československé exilové vlády dr. Jaromíra Kopeckého. Ten okamžitě informoval generálního tajemníka Světového židovského kongresu dr. Bernarda Reinera v Ženevě a s jeho pomocí dosáhl u své exilové vlády, aby se zasadila v rozhlasové stanici BBC o odvysílání výpovědí uprchlíků z Osvětimi. Stalo se a svět se tak ke svému zděšení dovídal to, co se nacistům řadu let dařilo držet v tajnosti.

Hrůzy nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětimi: Zemřely v ní tisíce dětí
Hrůzy nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětimi: Zemřely v ní tisíce dětí
Autor: ČTK

Po tiskové a rozhlasové kampani následovaly další protesty a výzvy ze strany Vatikánu a Spojenců, které vyvrcholily bombardováním Budapešti americkými a britskými vzdušnými silami. Pod tímto tlakem viceadmirál Miklós Horthy 6. července 1944 židovské deportace ukončil. Odhaduje se, že se tak podařilo zachránit okolo dvou stovek tisíc Židů.

Příjezd Židů do Osvětimi-Březinky. Na mnohé čekala smrt.
Příjezd Židů do Osvětimi-Březinky. Na mnohé čekala smrt.
Autor: INT/Twitter

Zpráva Wetzlera a Vrby byla jedním z prvních podrobných písemných dokumentů očitých svědků o holocaustu. Potvrdila autentičnost dosavadních zvěstí o nacistických koncentračních táborech, jimž se často přisuzovala malá důvěryhodnost, protože popisovaly skutečnosti natolik hrůzné, že překračovaly lidskou představivost. Po válce byla zpráva využita v Norimberském procesu a dnes je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století.