4°C
„Mám tu hned dvě takové uniformy,“ informoval před časem Aha! majitel muzea Aleš Wimmer (43). „Jednu jsem dostal od ochotníků z nedaleké Studené, kde byla jako používána přes 30 let. Tuhle parádní mám přímo z Telče,“ říkal Wimmer a marně vzpomínal, od koho námořnický mundúr dostal. Nápovědou bylo jen jméno J. Houska za límcem vojenské kazajky.
Ve Vojenském historickém ústavu v Praze se dozvídáme, že v rakousko-uherském námořnictvu sloužilo na 6 tisícovek Čechů. Hledání se ale hned za začátku zadrhlo.
Nikde nic, marné byly i pokusy také na Československé obci legionářské. Čeští námořníci z lodí a ponorek odtud totiž nemohli zběhnout k nepříteli, aby se později stali legionáři. Selhalo i pátrání v matrikách.
„Už to mám,“ ozvalo se ale nečekaně před pár dny z telefonu. „Otec tu uniformu kdysi dostal od jedné známé z Telče,“ hlásil nadšeně Wimmer. Známou naštěstí byla vnučka námořníka Josefa Housky, po válce konduktéra Československých státních drah v Telči.
„O dědečkovi vám toho moc nepovím. S babičkou se po druhé světové válce rozvedl a odstěhoval se do Veselí nad Moravou,“ uvedla hned na úvod schůzky Věra Vrbová. Na setkání ji doprovázel její syn, pravnuk Josefa Housky.
„Babička vždycky říkala, že děda sloužil na ponorce. Sama toho od dědy moc nevím. Mně bylo osm let, když odešel,“ vzpomínala paní Věra. „Věděla jsem jen, že neuměl plavat. Naučil se prý až na vojně,“ zadívala se na jednu z dobových fotografií námořníka v rodinném albu.
„Na něco si přeci jen vzpomínám,“ rozzářila se vzápětí. „Jednou nám vyprávěl, jak ho tam učili plavat. Přivázali ho na lano a shodili z paluby do moře. Ten, co ho měl jistit, se prý ale zadíval za právě přelétajícím letadlem a na dědu zapomněl. Tak rychle se prý nikdy nikdo jako on plavat nenaučil,“ dodala se smíchem.
Jdu na jedno!
Posted by Pro muže on 26. září 2015
