4°C
Když se v roce 1987 vzali, žili spolu už čtyři roky v bytě, který paní Irena získala. „Měli jsme spoustu času se poznat a já nikdy nelitovala, že jsme spolu.“
František Maryška, už s titulem doktora práv, pracoval tehdy na Federální kriminální ústředně. Vyšetřoval ty nejsložitější případy, vraždy, brutální loupežná přepadení, znásilnění.
„Doma o své práci nikdy moc nemluvil, když tak utrousil sem tam nějaké slovo. Ale bylo na něm vidět, jestli se mu daří, nebo něco skřípe. To manželka pozná,“ usmívá se paní Irena.
Její muž moc volného času neměl, a tak se každou chvilku snažil využít naplno. Dokázal spravit kdeco, rád kutil, a když si manželé, kterým se narodila dcera Magdalena (24), koupili chalupu, byl ve svém živlu.
„A tak jsme začali jezdit do Tříklasovic, František odtud pocházel, měl tam maminku a jeho sestra Milena tam měla chalupu také. A tak jsme vlastně byli celá velká rodina pohromadě.“ V Tříklasovicích také začala kriminalistova další velká láska, myslivost.
„Tak jsem se musela naučit připravovat zvěřinu. I když divoké kachny, a František jich vždycky z honu přinesl pět nebo šest, jsem rozdala. Je s nimi strašná práce.“ Policista nikdy nestřílel pro zábavu.
„Možná proto, že smrti viděl opravdu hodně. Staral se o zvěř, v zimě jezdil s traktorem ke krmelcům a s kamarády ze sdružení rozváželi seno.“
Někdy v polovině roku 1984 se František Maryška doma svěřil manželce: „Mám najít něco, nikdo neví co ani kde to je.“ Rok a půl trvalo pátrání, které vlastně spustil americký obchodník Danny Douglas. V zastoupení kohosi neznámého nabídl československé vládě 250 000 dolarů za předmět, ukrytý kdesi v českém pohraničí, »asi sto kilometrů od Norimberka«.
„Manžel trávil dny po archivech, objel snad celé pohraničí a nakonec mu jako místo úkrytu té neznámé drahocennosti vyšel zámek Bečov nad Teplou,“ vzpomíná paní Irena. František Maryška tam hledal i o volných dnech.
„Jednou mě vzal s sebou a dal mi do rukou minohledačku. No, našla jsem pár hřebů a skob, jinak nic.“ Úspěch se dostavil 5. listopadu 1985. Pod podlahou kaple relikviář objevili.
Kriminalista měl relikviář téměř dva týdny ve své kanceláři, zdálo se dokonce, že státní úřady jsou objevem zaskočeny a nevědí, co s ním.
„Nakonec ho dali do trezoru státní banky. František mi řekl, že tam začalo dřevo relikviáře pracovat a schrána se skoro celá rozpadla,“ krčí rameny Irena Maryšková. Na dotaz o odměně za nález se usmívá. „Manžel byl státní úředník a tehdy se to tak nebralo. Dostal hodinky a sadu sklenek Moser. To bylo všechno.“
Legendární kriminalista zemřel náhle a nečekaně 22. prosince 2014. „Týden před smrtí byl ještě na honu, právě v Bečově. Už tam mu ale nebylo dobře a po návratu polehával,“ vypráví paní Irena. Podle myslivců, kteří s ním tehdy - na dalším honu poblíž Prahy - byli, mu tam neudělala dobře klobása z občerstvení. Podle jiných mu selhaly ledviny a následoval infarkt.
„Verdikt lékařů říká, že žlučníkový zánět způsobil selhání ledvin. Následný infarkt manžela zabil,“ líčí vdova. Relikviář svatého Maura byl zvláštním nařízením vlády prohlášen Národní kulturní památkou č. 308. Památka na Františka Maryšku je s ním navždy spojena. Nalezl a zachránil skvost, srovnatelný s korunovačními klenoty.
