2°C
Slavnou psychoanalýzu vynalezl Freud někdy kolem roku 1895, kdy mu bylo necelých 40 let. Na cestě k ní se zabýval zejména neurózami. Došel k názoru, že nejčastější příčinou neuróz jsou duševní rány z minulosti. Ty ovšem „nežijí“ ve vědomí, nýbrž jsou z něj vytěsněny mimo dosah lidské vůle, do oblasti zapomnění, snů a zasutých zážitků. Tuto nově objevenou dimenzi lidské psychiky nazval nevědomím.
Za nejlepší cestu přes zábrany do nevědomí považoval sny („královskou cestu k analýze nevědomých procesů“) a metodu volných asociací. Analýzu těchto „výpovědí“, rozpoznání nevědomých traumat v nich a jejich léčení kontrolovaným uvolněním (sebeuvědoměním), nazval Freud psychoanalýzou.
Největší Freudova díla
K hlavním Freudovým dílům patří Úvod do psychoanalýzy, Totem a tabu či asi nejznámější psychologická kniha 20. století Výklad snů (1900). Toto dílo, které psal deset let, vzniklo jako odpověď na úmrtí otce Jakuba. Později napsal: „Podařilo se mi prokázat, že sny mají smysl, který lze uhodnout... Sen je splněné přání.“
Metodu volných asociací pro odhalení psychických traumat vyvinul Freud v 90. letech 19. století z tzv. katarzní metody kolegy Josepha Breuera, se kterým vydal známou Studii o hysterii (1895). Metoda je založena na přesných pozorováních, zdůrazňuje význam emocí a rozdíl mezi vědomými a nevědomými psychickými procesy.
Sexualita
Sveřepý hledač správných řešení, který často měnil, nebo dokonce vyvracel i vlastní teorie a hypotézy, je ale znám také jako zastánce sexuálního určení velké části lidského chování: žádná jiná teorie psychoanalýzy nezpůsobila tolik nepochopení a odsudků jako Freudův výklad vývoje lidské sexuality. Freud sexualitu vnímal nejen jako smyslné chvění, ale i jako velkolepou poznávací metaforu, jejímž prostřednictvím můžeme poznat, pochopit a vysvětlit lidské trápení. Freud dospěl například k názoru, že volba sexuálního partnera probíhá podle nevědomého, ale neomylně iracionálního kompasu erotického magnetismu.
Freud též zavedl pojem oidipovský komplex (podle řecké báje král Oidipus nevědomky zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou), když tvrdil, že mezi třetím až šestým rokem věku chlapce vzniká nevědomá touha po incestu s matkou, přičemž otec je vnímán jako sok.
V dalším známém díle Já a ono (1923) Freud poprvé formuloval učení o „vrstevnaté“ psychologické struktuře osobnosti, skládající se ze tří komponent – nevědomého „ono“ (id), vědomého „já“ (ego) a „nadjá“ (superego) neboli svědomí. Při zkoumání principu slasti Freud došel k závěru, že cílem (nikoli smyslem) života je smrt, což vyvolalo bouřlivé reakce. Podle Freuda lze tento cíl překonat pouze láskou a tvořivou prací.
Freud ovlivnil i Einsteina
Odborník kupříkladu i na mozkovou obrnu u dětí, který měl fotografickou paměť, miloval knihy, cizí řeči a přírodovědu (menší nadání měl pro matematiku), zásadně ovlivnil velkou část vědy, literatury a výtvarného umění 20. století. Odkazovali se na něj surrealisté a velká řada vědeckých a kulturních osobností, například Albert Einstein či Thomas Mann.
I když jsou některé představy psychoanalýzy současnou psychologií považovány za překonané, mnoho Freudových objevů, které se týkají například obranných mechanismů, principů dynamiky osobnosti či funkce nevědomí, se stalo součástí současné psychologie. K Freudovým následovníkům (někteří se od něj později odklonili) patřil například Rakušan Alfred Adler, Švýcar Carl Gustav Jung nebo americký psychiatr německého původu Erich Fromm.
Sigmund Freud se narodil v rodině židovského obchodníka v moravském Příboru 6. května 1856. V rodném městě ale strávil jen tři roky, protože v roce 1859 se rodina přestěhovala do Vídně. Zde působil jako lékař a psycholog, profesor Vídeňské univerzity. V září 1886 se oženil s Martou Bernaysovou, se kterou měl tři dcery a tři syny.
Problémy začal mít Freud zejména po nástupu nacistů k moci, kdy hořely na hranicích spolu s knihami humanisticky orientovaných spisovatelů a vědců i Freudovy práce. Vědec to komentoval lakonicky: „Alespoň hoří mé knihy v dobré společnosti.“ Za nemorální a dekadentní byla tehdy označena díla o příčinách neurotických onemocnění, zatracena byla i psychoanalýza.
V roce 1938 se tento náruživý kuřák doutníků (kouřit nepřestal ani po opakovaných operacích horního patra a čelisti, kvůli rakovině úst měl velkou protézu) ukryl v Londýně. Zemřel o rok později v třiaosmdesáti letech, 23. září 1939, kdy podstoupil eutanazii. V nacistických koncentračních táborech zemřely čtyři jeho sestry.
V knize Můj život a psychoanalýza napsal: „Když se ohlédnu za tím, co jsem v životě vykonal, mohu říct, že jsem mnohé započal a dal mnoho podnětů, z nichž by mělo v budoucnosti něco vzniknout.“
