2°C
Během druhé světové války plundrovali Němci Evropu. Z okupovaných území kradli nejen umělecké předměty, ale i peníze a zlato z místních bank. Odhaduje se, že během svého válečného běsnění nashromáždili ukradené cennosti v hodnotě stovek miliard liber.
Když ale nacističtí vůdci poznali, že se válka blíží ke konci a že neskončí pro Němce vítězně, snažili se dostat poklady a zlato pryč z Berlína a ukrývali ho na místech, které považovali za bezpečné. Části pokladu se našly v odstavených vlakových vozech uprostřed ničeho, nebo zakopané v lesích.
Ke konci války dokonce vznikla speciální americká jednotka zvaná T-force, neboli Target Forces, která měla kromě zajišťování strategických cílů za úkol pátrat i po nacistickém zlatu, ukradených uměleckých předmětech i cennostech, kteří Němci zabavili Židům. Tato jednotka objevila v dubnu 1945 doslova Jackpot. V solném dole Merker našla část pokladu, která měla odhadovanou hodnotu kolem dvaceti miliard liber. Mezi nalezenými předměty v dole byla i díla Michelangela, Rembrandta nebo Leonarda da Vinciho. Byly objeveny stovky pytlů zlata a peněz, které mohly být navždy ztraceny.
T-force jednotka měla za úkol poklad z dolu vyzvednout a naložit na nákladní automobily, které cennosti odvezly do Frankfurtu, kde měly být bezpečně uloženy k prozkoumání a pozdějšímu navrácení do zemí, ze kterých byli ukradeny. O vyzvedávání zlata z dolu Merker ale dodnes kolují nepotvrzené legendy o tom, že ne všechno zlato se dostalo do Frankfurtu a že někteří američtí vojáci využili příležitosti k obohacení a se zlatem utekli zpátky do Americky.
K čemu ale existují důkazy, které hovoří vice než jasně, je vyzvednutí jiné části pokladu, ke kterému došlo v Rakousku. Podle svědectví vojáka Alberta Singletona, který byl v jednotce, která poklad objevila, se mělo jednat o bedny plné zlata, nejspíše šlo o rezervy německé banky s vyraženou říšskou orlicí, v hodnotě sto milionů liber. Bedny byly zakopány v lese v jižním Rakousku u města Krün. Když vojáci poklad vykopali, měli za úkol snést ho dolů do údolí, kde měl být naložen na nákladní vozy a odvezen do Frankfurtu.
Jenže v údolí nečekaly nákladní vozy T-force, ale ty jednotky OSS neboli Office of Stategic Service, která během druhé světové války fungovala jako předchůdce americké tajné služby CIA. Jak Singleton řekl ve svědectví pro historika Iana Sayera, vozy neměliy žádné doprovodné vojáky nebo hlídky, aby zlato chránily. Když se ptal proč jedou sami, bylo mu řečeno, že je to proto, aby nepoutali mnoho pozornosti. Sayer si ale na základě svědectví a svých výzkumů myslí, že zlato z Rakouska neskončilo ve Frankfurtu, jak původně mělo, ale u americké vlády, která to odmítá komentovat.
Faktem zůstává, že zlato z nacistického pokladu v odhadované hodnotě 500 milionů dolarů je ztracené a spolu s ním i některé další legendární předměty, jako například tzv. Jantarová komnata, kterou nadšenci hledají už od konce války. Mezi další populární teorie o ztraceném nacistickém bohatství patří i Hitlerova osobní sbírka diamantů, ke které má vést hudební kód. Nadšenci hledají nápovědy v přepisu hudebního díla March Impromptu, který po sobě zanechal osobní sekretář Adolfa Hitlera Martin Bormann.
