9°C
Opel Zafira se proslavila jako první velkoprostorové auto s třetí řadou sedadel sklopnou do podlahy. První generace Zafiry zaznamenala díky tomuto důmyslnému sklápění na trhu velký úspěch. Druhá generace na úspěch navázala v roce 2005. Bohužel konkurence sílila a na podvozku nižší střední třídy stálo daleko větší množství konkurentů. Snad i proto se neprodávala tak dobře jako první generace. V žádném případě se nejedná o špatný vůz, který bychom nemohli jako ojetinu doporučit. Zafira II prošla mírnou omlazovací kůrou po třech letech výroby, tedy v roce 2008. Příznivci dobře vybavených automobilů si u Zafiry přijdou na své (rozsah příplatkové výbavy byl vcelku dlouhý). Bylo možné přiobjednat například adaptivní xenonové světlomety, panoramatickou střechu nebo variabilní nastavení odpružení podvozku. Druhá generace Opelu Zafira je také názorným příkladem, jak německá automobilka zapracovala na zlepšení kvalitě svých vozů. Majitelé Zafir přesto mohou rozčilovat například malá zpětná zrcátka, zrcadlení palubní desky v čelním skle nebo několik návštěv servisů, které si vyžádal špatně umístěný filtr pevných částic u vznětových devatenáctistovek.
V kabině je místa pro cestující dostatek, škoda jen, že druhá řada sedadel nelze zcela vyjmout. Dvojice samostatných sedadel ve třetí řadě je skryta v podlaze zavazadelníku. Pro jejich vyklopení či sklopení je nutné nejprve posunout druhou řadu úplně dopředu. Do zavazadlového prostoru je velmi dobrý přístup a jeho práh leží v jedné úrovni s podlahou. U některých ojetých Zafir můžeme narazit například na panoramatickou střechu s dvěma prosklenými pruhy po stranách, mezi kterými našly své místo velké uzavíratelné schránky táhnoucí se prostředkem stropu (v době největší slávy Zafiry bylo nutné za panoramatickou střechu připlatit nemalých 46.000 Kč). V pětimístném uspořádání se vejde do kufru 645 litrů nákladu, v sedmimístném pak pouhých 140 litrů.
Odolnost podvozku Zafiry na českých silnicích je zcela nadprůměrná. Zafira B stojí na podvozku Astry H, přičemž mnoho náhradních dílů je plně zaměnitelných.
U vznětových motorů 1.9 CDTI často dochází k poruchám alternátorů, přičemž většinou za problémem stojí zničený diodový regulátor, který lze vyměnit samostatně. U 1.9 CDTI/110 kW a u motoru 2.2 Direct/110 kW dochází k ochromení ovládání nebo zatuhnutí vířivé klapky sání, přičemž je nutné měnit celý modul. Motor 2.2 Direct postihují také vadná vysokotlaká čerpadla nebo regulátory tlaku paliva. Při častých jízdách v nízkých otáčkách se objevují zanesené EGR ventily. U motorů 1.7 CDTI dochází k únikům motorového oleje skrz těsnění olejového čerpadla. Navíc všechny sedmnáctistovky mají filtr pevných částic, který se zatím jeví spolehlivě.
