Naši předci spali dvakrát denně: Uprostřed noci se modlili i souložili!
Spát osm hodin v kuse je zvykem moderní doby! Naši předci si ještě v 18. století spánek rozdělovali na dvě části. Jejich noc tak měla obvykle kulturní, náboženskou nebo sexuální vložku a trvala přibližně dvanáct hodin.
Představte si, že žijete v 18. století. Do postele zalézáte s nočním čepcem už kolem půl deváté večerní. Sfouknete svíčku a za vůně tavícího se vosku usnete.
Uplyne pár hodin a vy se probudíte. Kolem půl třetí ranní vstáváte z postele, oblékáte si kabát a jdete navštívit sousedy, protože ani oni nespí. V brzkých ranních hodinách se ještě před vynálezem elektřiny věnovali lidé tichému čtení, modlení, kouření tabáku, ale i souložení.
Po návštěvě sousedů zpátky do pelechu
Po krátké návštěvě nebo domácích aktivitách lidé zahučeli opět do pelechu a spali až do rána. Skutečně se probouzeli až kolem osmé hodiny ranní. Existenci dvou spacích period zdokumentoval Roger Ekirch, profesor historie na americké univerzitě Virginia Tech.
„Existuje spousta historických referencí, které o tom informuje. Tehdy to bylo naprosto běžné,“ říká Ekirch. Podle anglických doktorů bylo dokonce vhodné mezi prvním a druhým spánkem studovat, protože byl mozek bdělejší.
Čas, kdy byly děti počaty
Dřívější náboženská literatura dokonce obsahovala motlitby určené přesně pro mezispánkové dobu. Ti, kteří nebyli tak pobožní, se často věnovali sexu. Podle dobových názorů britských doktorů byla v mezispánkovém čase počato nejvíc dětí.
