Pan Kříž je rekordmanem mezi českými otci, které matky připravily o děti. Soudil se o syna 18 let, tedy od narození po plnoletost. Déle už to nejde. Matka, ponoukaná advokátkami, prý vědomě porušovala zákon a bránila otci setkat se se synem.

Unikátní soudní jednání Václav Kříž versus Česká republika se uskuteční v úterý 21. června 2011 v 15.15 v budově Městského soudu v Praze ve Spálené ulici, 3. patro, dveře 179.

Vymytý mozek dítěte

Podstatou sporu Václav Kříž vs. Česká republika je fakt, že pan Kříž uspěl u evropského soudu ve Štrasburku, který rozhodl, že byla poškozena jeho práva. České soudy se ale rozsudkem ze Štrasburku neřídily.

"Děti mají druhým rodičem natolik vymytý mozek, že by okamžitě skončily na psychiatrii," vysvětluje prezident Soucovské unie Jaromír Jirsa důvody, proč soudy české neodebraly dítě matce.

Feministické advokátky

Paní Křížovou zastupovala podle vyjádření pana Kříže advokátka Lenka Pavlová a v poslední fázi (když už se syn blížil k plnoletosti) koncipientka Ivana Spoustová.

Psycholožka Alena Uváčiková (dostala podmíněný trest že to, že nadávala soudcům a státním zástupcům) psala na dítě a otce "psychologické" posudky, které potvrzovaly tvrzení advokátek matky.

Podobný tým se podle aktivistů za práva otců angažoval v desítkách dalších případů, které jsou z hlediska dopadů na práva dětí a otců považovány za davastující. Například ve známé kauze Terezky Smutné a jejího otce pana Choce, kde muselo být dítě chráněno před manipulací matkou umístěním do ozdravovny.

Trest matce

Soud udělil paní Křížové ze porušování zákona podmínku. To však nestačilo k tomu, aby matka dítě předala. Podle odborníků mohl soud například nařídit odnětí dítěte soudním vykonavatelem a tím zajistit práva pana Kříže.

Pan Kříž tak jezdil podle rozsudku několik let každou první sobotu v měsíci před dům matky, aby syna viděl. Matka ani syn ale nikdy nebyly doma. Stejná situace se opakovala více než 150 krát. „Vinou matky se neuskutečnilo ani jedno setkání,“ říká dnes pan Kříž.

Příběh

Návrh na úpravu styku dal pan Kříž, když byly synovy tři týdny začátkem října 1991. S matkou dítěte se rozvedl ještě před narozením dítěte.

„Souhlasil jsem, aby syn zůstal po narození v péči matky, otec přece nemůže kojit. Chtěl jsem jen, abych se mohl se synem pravidelně vídat,“ vysvětluje pan Kříž. Případ řešila soudkyně Jitka Weiserová z Obvodního soudu Praha 4.

Únos

Paní Křížová se chopila dítěte, které má právo na oba rodiče, odmítala ho otci „půjčovat“ a spolehla se na to, že ji soud nebude schopen donutit tento postoj změnit.

Tento způsob boje je za hranicí zákona a rovná se v podstatě únosu, tedy násilnému aktu. A ten, kdo unese dítě, by měl jít do vězení. „Odebrání dítěte bez rozsudku je únos,“ míní pan Kříž.

Novela zákona o střídavé péči

Matkám nezákonný postoj radí feministické advokátky, pro které je vlekoucí se soudní spor zdrojem příjmů. Čím déle se spor vleče, tím lépe pro toho, kdo dítě protizákoně zadržuje. „Žena má vajíčko, muž spermie. Dítě má dva rodiče, ne jen jednoho,“ říká pan Kříž.

Minulý týden prošla v parlamentu druhým čtením Novela zákona o střídavé péči, která má posílit práva otců. Má podporu ODS (novelu navrhl poslanec Staněk) a Věcí veřejmých. Proti jsou komunisté a ČSSD, částečně TOP 09.

Posílením institutu střídavé péče, akcentujícím práva dětí na oba rodiče, by se ušetřila ze státního rozpočtu přibližně miliarda korun ročně. Přibližně o stejnou částku by přišli advokáti specializující se na rodinné právo.