Tedy alespoň v chování, které lze pozorovat při svádění opačného pohlaví. Mladí pejsci při hrách s fenkami používají lstivou strategii, jaká je popsána také u člověka. Nechávají samičky vyhrávat, i když jsou fyzicky zdatnější. Tím si však získávají jejich oblibu a mají větší šanci se s nimi pářit v dospělosti.
Také u mužů bylo popsáno při hře s opačným pohlavím, že jej nechávají většinou vyhrát a schválně sabotují své výkony, a to zvláště tehdy, když chtějí zapůsobit a ženu si získat.
Pejsci takto sice riskují dočasnou ztrátu své fyzické prestiže, ale krátkodobý handicap se jim vyplatí z dlouhodobého hlediska – později mají větší šanci vyhrát ve hře námluv a páření.
„Zjistili jsme, že při sebehandicapování se většinou vyskytují při hře také úklony,“ tvrdí etoložka Camille Wardová z University of Michigan.
„Pravděpodobně samci využívají sebehandicapování při hře se samicemi, aby se o nich více dozvěděli a vytvořili si s nimi bližší vztahy – vztahy, které mohou později pomoci zajistit budoucí příležitosti k páření,“ tvrdí autoři studie.
Ve skupině štěňat a mladých psů si samci také raději hrají s fenami než s příslušníky stejného pohlaví, přestože je to boj fyzicky nerovný.
Psi a muži? Žádný rozdíl!
Zpět
na
Pes je nejlepším přítelem člověka, to je pravda odvěká. Ale čtyřnohý druh je člověku podobnější, než se dosud soudilo.