Jak se stát svůdníkem za dva dny!

Konferenci pořádalo v pražském paláci Dunaj sdružení Czech Social Dynamics nebo také Správný chlap. Sdružení chce přesvědčit muže o tom, že štěstí v lásce je pouze v jejich rukách. Člověk by čekal, že sál bude plný podivínů a všemožných zoufalců. Přednáškám ale pozorně naslouchala stovka normálně vyhlížejících chlapíků. Ti byli ochotni zaplatit 1749 korun za dva dny přednášek o svádění, které vedli odborníci z celé Evropy.

Pozitivní energie

„Každé odmítnutí nás posouvá blíže k úspěchu,“ radí ve své přednášce britský lektor Yad. Ten je hvězdou disciplíny zvané daygame, což je svádění holek přímo na ulici. Jako ukázku své práce pouští video, na kterém běží za pohlednou blondýnkou v rušném městě, a když ji doběhne, řekne jí, že ji musel oslovit a pochválit ji, jak je nádherná. Poté dívce sděluje, že mají podobnou barvu trika. Jak reaguje dívka, již ale nevidíme, protože video končí a přichází další ukázka s jinou slečnou a podobně kreativním oslovením. „Nezáleží na slovech, ale na pozitivní energii, kterou vyzařujete,“ vysvětluje Yad a dodává, že prvních 30 vteřin udá tón celé další konverzace.

Pornoherec s pannou

Další lektoři vysvětlovali, že každé prostředí a situace vyžaduje jiné nástroje pro svádění. Když si je muž osvojí, tak si potom podle libosti může vybrat ženu na vztah, nebo na sex. Jedním z nejočekávanějších vystoupení byla přednáška českého pornoherce Roberta Rosenberga (36). Ten radil, co se ženám nejvíce líbí v sexu. Některé praktiky dokonce ilustračně ukazoval na nafukovací panně.

Být sám sebou

Přednášky jsou velmi sugestivní, a když je člověk poslouchá, má tendenci vidět v sobě po chvíli neodolatelného Supermana. Touha bavit se s kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv, bez jakéhokoliv ostychu, je podle přednášejících klíčem k úspěchu, ale sami varují: „Když muž nezůstane sám sebou, tak sice holku svede, ale bude se muset poté neustále přetvařovat…“

Redaktor Blesku zkusil rady v praxi

Abychom zjistili, zda jsou rady instruktorů svádění užitečné a jejich metody účinné, rozhodli jsme se je vyzkoušet v praxi. Za soucitných pohledů kolegů z redakce jsem vyrazil do centra Prahy svádět holky. Přiznám se, že dříve jsem se jako asi většina kluků a chlapů seznamoval prostřednictvím známých či na společenských akcích. Seznamovat se ale na ulici, za bílého dne a střízlivý? Tak to bude hustý, říkal jsem si, když jsem s fotografem dorazil na Náměstí Republiky v centru Prahy…

Pokus 1.

Rozhodl jsem se, že vyzkouším rady lektora Yada. Přiběhnu za holkou, která se mi opravdu líbí, a řeknu jí, že je nádherná a že jsem jí to musel říct. Po půlhodině bloumání jsem raději šel na kafe, protože bylo deštivé počasí.

A tam, v obchodním domě, jsem ji uviděl! Velice pohledná drobná blondýnka opírající se o zábradlí. Dodal jsem si kuráž douškem kávy a vyrazil k ní. Hned jsem si vybavil balicí manuál a seznamovací větu o stejném tričku. Ale přišlo mi to nějaké hloupé, tak jsem vsadil na lichotící větu. „Ahoj, sedím tady v kavárně, a když jsem uviděl tak nádhernou slečnu, jako jsi ty, musel jsem vstát a jít ti to říct,“ začal jsem konverzaci a čekal facku nebo alespoň nějaké nepěkné slovo v pražském slangu. Místo toho se dívka polichoceně usmála a čekala, co se bude dít dál. Došlo mi, že asi pracuje v obchodě s oblečením za námi, a tak jsem se začal vyptávat na její práci. Ochotně mi odpovídala a po chvilce se dokonce začala zajímat, co dělám já. Poté jí ovšem přišli zákazníci, a tak jsem se s ní rozloučil s tím, že musím jít a že se za ní rád zase někdy stavím. Odpověděla, že bude ráda, a odešel jsem. Heuréka! Funguje to!

Pokus 2.

S nabytým sebevědomím jsem vyrazil do deštivých ulic a tam jsem použil stejné oslovení na dívku, která postávala u stánku s novinami. Byla velmi polichocena, ale omluvila se, ať se nezlobím, že tam čeká na přítele. Rychle jsem se spakoval, že fotograf ani nestačil zachytit náš minirozhovor.

Pokus 3.

Usoudil jsem tedy, že říct dívce na začátku, že je moc pěkná, je dobrý krok, proto jsem se zaměřil na další radu. Zeptat se dívky na cestu a pak jí vysvětlit, že jsem se vlastně na cestu ptát nechtěl, ale že jsem ji chtěl jenom víc poznat. Oslovená dívka byla příjemná pouze do doby, kdy mi vysvětlovala cestu, na kterou jsem se ptal. Poté, co jsem prozradil své pravé úmysly, tak byla pouze slušná a za chvíli zmizela v obchodu s botami.

Pokus 4.

Nakonec jsem utíkal za blonďatým děvčetem s kapucí, abych ji pozval na kafe. Slečna by prý nebyla proti, ale omluvila se, že strašně spěchá. To se tak ale říká, když se s někým nechcete bavit, ne? Nebo fakt pospíchala?