lisa.n:Pokud je mez rodiči nenávist a nevraživost, je dohoda nesmírně obtížná.Je sice hezké,že píšete,že se matka ocitla v psychiatrické léčebně,ale nepíšete proč.Jsou muži,kteří se chovají venku jako milí lidé,ale doma je to naopak.Nejlepší jsou ti,co za nic nemohou.Ke všemu je dohnala žena.Uhodí jí a řekne,vidíš,co jsi mě donutila udělat.Nebo žena odjede na dovolenou.On přijede tajně za ní a 2 hod sleduje,co dělá.Mezitím telefonuje a ptá se,co právě dělá.Teprve pak se ukáže.Nelituje peněz,ale když má dát něco na domácnost,stále pláče,že nemá.Nabalí si jinou ženu,protože ona je k ničemu.Jejich dítě pak vláčí k milence a nebo nemá čas.Běda,když se to nehodí matce.To pak jde k soudu.Je mi z těch lidí na zvracení.Já osobně si myslím,že méně ochotní jsou muži.Tady ten případ nedokáži posoudit,ale je vidět,že otec by si dítě nejraději nechal pro sebe.Jak vznikl problém matky nepíšete, člověk si nesáhne na život pro nic za nic.Takže článek o ničem.Je mi líto všech těch dětí,které jen smutně hledí,co se to děje.Nesou si to s sebou celý život.Je jedno,který z rodičů to zavinil,prostě nakonec jen válčí,kdo z koho a nejvíce zraněné je dítě.Pan Jedlička se bojí o život své dcery,ale dceru bude klidně vláčet tím bahnem soudů a dohadů.Nevím.Já myslím,že rodiče by měli zvážit,co chce dítě a tomu podřídit všechny svoje činy.