Dceru nyní vychovává matka, která poslední roky trávila celé měsíce v psychiatrické léčebně kvůli sebepoškozování a sebevražedným pokusům. Pan Jedlička se od listopadu 2010 vídá s dcerou hodinu týdně za dohledu odborníků.

Pan Jedlička se obává, aby se matčiny sklony k sebepoškozování nepodepsaly na vývoji a zdraví dítěte.

Hrozba

„Upozornili jsme sociální pracovnice z Brna – Vinohrady, že je vážně ohroženo zdraví dítěte. Pokud se holčičce něco stane, je to jejich odpovědnost,“ říká zmocněnec pana Jedličky pan Petr Cihlář (viz článek na blogu ZDE)

Sociální odbor k případu neposkytl žádné informace, matku dítěte se nepodařilo zastihnout.

Otec podniká všechny kroky, aby současnou potenciálně nebezpečnou situaci vrátil a dítěti bylo zachováno právo na oba rodiče.

Model

Matka zatím vodí dceru do organizací, které v podstatě konzervují současný stav: Že dcera k otci nechce a že se má s maminkou dobře. Je podezření, že mlže dceru proti otci popouzet.

Hnutí za práva otců se domnívají, že matky v touze zmocnit se dítěte a navždy vymazat otce z jeho života, používají stejný model, do něhož případ pana Jedličky spadá. Obsahuje tyto kroky:

Jak připravit dítě o tátu (8 bodů)

1) Dlouhodobé popouzení dítěte proti otci (v nejjednodušší formě se projevuje tím, že o otci matka mluví jako: „ON“, tedy „ON nás nechce“. „ON brání našemu štěstí“ atd.

2) Vštěpování dítěti, že je jen na něm, zda chce k otci jít. (Mnoho soudců dosud dá na názor dítěte, ačkoli za něj v jiných otázkách rozhodují rodiče do jeho 18 let. V tomto boji vyhrává ten z rodičů, který psychiku dítěte lépe zmasíruje. Dítě je tak vystaveno mimořádnému tlaku.)

3) Kominace bodů 2 a 3 je zbraň, kterou matka použije, až bude dítě „připraveno“. Do té doby dítě předává podle rozsudku.

4) Časté návštěvy lékařů a psychologů (Hojně používaným argumentem jsou údajné tzv. psychosomatické problémy dítě v důsledku jakéhokoli vlivu otce. Soudy se často opírají o lékařské zprávy. Matka poskytuje lékařům nezřídka zcela nepravdivé informace o stavu dítěte - noční běsy, pomočování, zvracení, atd.)

5) Přehlášení dítěte k lékařce a do školy v místě bydliště matky. Snaha získat zcela na svou stranu sociálku, jejíž hlas bývá u soudu často rozhodující.

6) Nepředání dítěte. Matka ukáže otci dítě, které již je „připraveno“. Zmanipulované dítě otci samo řekne, že k němu nechce jít. Matka se tak zbaví odpovědnosti, že „brání“ předání.

7) Spolupráce s organizacemi, které konzervují současný stav. Tyto organizace, mající v názvech výrazy jako „ohrožené dítě“, „pomoc“, atd. mají často za úkol konstatovat, že je dítěti u mámy dobře.

8) Když je nejhůř, obvinit otce z pedofile. Než se to vyšetří, dítě zůstane v bezpečí u matky. Až policie uzná, že otec není pedofil, ale slušný otce, který se chce jen starat o dítě, je pozdě. Dítě už si „zvykne“ u matky.