Genderová politika je jak feministická, tak i homosexuální; není žádná výraznější linie, která by je oddělovala.

Feminismus je zjevnější politickou doktrínou. Až donedávna gayové většinou požadovali, aby je společnost nechala na pokoji; to jim získalo širší sympatie.

Mnoho homosexuálů, zejména mužů, patrně nepřemýšlí o své sexualitě vědomě v politických souvislostech.

Přesto může být homosexualita sama o sobě politickým vyjádřením, a to zejména lesbismus, který pro mnohé představuje osobní dimenzi feministické ideologie.

Tyranie

„Feminismus je teorie, lesbismus je praxe,“ řečeno slovy připisovanými Ti-Grace Atkinsonové. Pro mnoho našich dnešních feministek je lesbismus mnohem víc než jen sexuální orientace nebo preference.

Je to (jak se studenti učí na mnoha univerzitách ) „ideologický, politický a filozofický prostředek k osvobození všech žen z heterosexuální tyranie.“

Pro sexuální aktivisty není sex jako takový soukromý, ale politický akt.

Když si připomeneme definici politiky od Henryho Adamse jako „systematické organizování nenávisti“, nemusíme zapojit velkou představivost abychom viděli, že tato rebelie proti sexuální „tyranii“ zpolitizovala  a transformovala sex, tedy akt, jehož vyšší sublimaci spojujeme s láskou, v něco, co se může projevit jako čistý extrakt nenávisti.

Z angličtiny přeložil Ondřej Höppner.
Pravidelně každý pátek. Příště: 12. srpna