Máme za sebou čtyři dekády nejtroufalejšího sociálního experimentu, který se kdy realizoval v západních demokraciích. Teď už jasně vidíme důsledky toho, co bylo dříve známo pod lákavým termínem: „osvobození žen“.
Oba politické směry jak levice, tak pravice se už v tichosti shodly na tom, že omezí debaty o emancipaci žen na několik neškodných polemik jako jsou: diskriminace v zaměstnání, rozdíl v platech případně pozitivní diskriminace.
Snad jen diskuse o umělém přerušení těhotenství měla jistou hloubku, ale skončila se ve slepé uličce.
Mimo obrazovku politického radaru se však mezitím vynořily skutečné důsledky tohoto experimentu: masivní restrukturalizace společenského uspořádání, demografické trendy, které ohrožují samotné přežití západní civilizace a (patrně nejnenápadnější) exponenciální vzrůst rozsahu a moci státu, státu čím dál výrazněji byrokratického a panovačného.
Feminismus pasoval sebe sama na předvoj levice a přesměroval politický záběr od ekonomických a rasových témat do oblasti sociální a ve stále rostoucí míře genderové.
Co bylo dříve socialistickým výpadem proti majetku a podnikání, je dnes společenským a genderovým útokem na rodinu, sňatek a maskulinitu.
Vznikl zcela nový druh politiky, té nejosobnější a tedy i potenciálně nejvíce totalitní politiky, která tu kdy byla: politiky soukromého života a sexuálních vztahů.
Z angličtiny přeložil Ondřej Höppner.
Pokračování v pátek 5. srpna.