annallet:http­://e­kono­mika­.idnes­.cz/vy­chovat-dite-stoji-az-tri-miliony-nejlevnejsi-je-predskolak-pt9-/eko­nomi­ka.as­p?c=A0­90909_­210143­_eko­nomi­ka_a­br

annallet:Protože se mne tahle problematika taky dotýká, tak ji sleduji. V dnešní době se stalo módou osočovat ženy-matky z toho, že brání ke styku svých dětí s otcem. Z vlastní zkušenosti /byla jsem i se svými sourozenci svěřená za dob minulých svému otci/ vím, že to tak NENÍ. Otec mého dítěte má právoplatný rozsudek o širokém styku s dítětem, kde soud vyhověl jeho žádosti o styk, který ale tatínek po soudu jaksi nemá zájem plnit. Než soud rozhodl, tak platilo předběžné opatření, které jsem vyvolala z důvodu zastrašování otcem, že mne syna unese do zahraničí. Protože se ale u soudu vyjádřil, že ho chce do své péče, že bude žádat o určení otcovství /to jenom aby mne urážel, je to on, který má harém milenek, i když má zrovna těhotné ,,základny,, které o něj pečují a od kterých vylétává na lov/, tak mu soud předběžně stanovil obden styk, dítě mělo 3 roky. Reál? Ke styku se nedostavoval, pravidelnost pojal 1x za 2 měsíce, pak přestal chodit úplně, což mi dosvědčily i pracovnice z FOD, o kterých návštěvách jsem předem nevěděla. I přesto, že má právoplatný rozsudek a on je zrovna osoba, která jde přes mrtvoly, velice rád vzbuzuje pozornost a hraje trapné divadlo za asistence PČR, před dítětem mne vulgárně napadá. U zrovna probíhajícího soudu tvrdí opak, t.j., že já jsem ta, která mu brání ve styku. To si jako představuje, že zbalím dítě a zavezu mu ho do jiného města, kde zrovna bydlí , abych ho předala ke styku? Třeba možná bude mít chuť i čas, nebo taky pojedeme s dítětem zpátky... Osočuje mne, že si vymýšlím nemoci dítěte, což si při obden styku jaksi nedovedu představit, když jsem chodila do práce a nemůžu si dovolit se synem marodit více, protože i zaměstnavatel nestojí o zaměstnankyni, která je více času doma, než v zaměstnání. Ale dítěti jsem vyfantazírovala všechny dětské nemoci, kterými trpěl, pomalovala jsem ho pudrem pod dojmem neštovic, ohřála jeho organizmus na 40°C, jenom aby jsem ,,zabránila,, styku s jeho biologickým otcem. Hahaha, mne vyhovuje, když si od celoden

annallet:když si od celodenní péče o dítě odpočinu, mám volné víkendy, dovolenou, plánuji si prostě volný čas pro sebe, což si je jeho otec dobře vědom a jak řekl dříve – cituji: ,,on mi dítě pravidelně hlídat nebude, abych se nemohla kur...,, /další snaha o urážku, nebo to měl být začátek našich korektních vztahů na úrovni vyspělých rodičů?/. Pro dokreslení situace – dítě s otcem od narození nežilo v 1 domácnosti, 4,5 roku mi neplatil žádné výživné, vymáhala jsem ho exekučně, po návratu z pracovní pozice v zahraničí (je vojákem z povolání) mi opět již téměř rok neplatí výživné, se synem se vůbec nesetkal 2,5 roku, ale u soudu fňuká a hraje starostlivého tatínka, že prý dítě se dozví jednou pravdu, což dítě ohodnotilo jako trapné divadlo. Má víc rozumu, než jeho otec, co mne těší, protože to svědčí o jeho zralosti a mé výchově, za kterou se ani přinejmenším nestydím a jsem na ni hrdá, protože ho učím slušnosti, úctě, vážnosti, toleranci, skromnosti, pracovitosti, pravdomluvnosti, čestnosti. Z úst učitelů, sousedů, vedoucích táborů, vychovatelů, cizích lidí slyším samou chválu, což mne hřeje u srdce. Nevím, za co by si mělo dítě vážit svého otca? Že má o něj zájem, že dodržel sliby, které mu dal, že ho vychovává, že má o něj obavy, že ho něco naučil, že se chová k jeho matce s úctou hodné matky, že dostává od něj dárky k narozeninám, svátku, Vánocům, že na něho platí výživné, že ho vodí do kroužků, že s ním tráví dovolenou? Nemyslím si, že tohle věčné téma je o matkách a o otcích, tohle je o rodičích a hlavně jejich vyzrálosti, nedělala bych pohlavní rozdíl. Toužím po tom, aby můj syn měl opravdového tatu, před kterým bych i já smekla. Ale realita je jiná a nikdo ho nemůže znásilňovat ke styku s člověkem, který se mu stal cizím vlastní vinou. Otec je dospělý a předpokládá se, že by měl být i emočně vyzrálý a dítě teprve dozrává a stává se z něj osobnost. Čili ani otec, přestože je napsaný v rodném listě, nemá právo na to, aby se z dítěte stala uzlíček nervů, jenom proto, ab

annallet:jenom proto, aby pokračoval ve své mstě k matce, tak jak ji slíbil.

annallet:P.S.: Podotýkám, že asi nepatřím do kategorie ,,HRABIVÝCH,, matek, jsem velice slušně zabezpečena, tím pádem i moje dítě, mým vlastním příjmem.

annallet:Kdybych byla vědma, tak určitě by dítě nikdy nebylo na světě a taky spousta dalších. Do člověka nikdo nevidí, tohle paušální tvrzení – že si sama můžu za svůj výběr, ať je otec jakýkoliv, neberu. To jako by jste řekla, že si máme s dítětem všechno nechat líbit, co si otec umane a co vyzkouší? Je to otec několika dětí s různými ženami /a to jsem nebyla až x-tá/ a tak jak k nám, tak se chová i k ostatním, čili závada bude asi na druhé straně. A nesouhlasím s tím, že dítě by bolelo /pokud bych byla něco takového schopna/, kdybych o něm nehezky mluvila. Jiné je, když dítě od narození žije s obouma rodiči, nebo rodič od narození své dítě miluje /nemusí si na něj zvykat, jako otec a rodina otce, kteří si nezvykli ani v jeho 3 letech a byl to pro ně panchart, kterého jim byl čert dlužen/, vyvine se vztah a tenhle vztah někdo přetrhá a začne prskat síru a očerňovat. Víte, já své dítě miluji a přijde mi zcestné ho týrat větmi typu: ,,tatínek tě nemá rád, on proto za tebou nechodí, on tě nenávidí,, ... to je naprostý idiotismus, dítě přijde samo na to /už i proto, že bylo přítomno všech situací – hádek, napadení, které podněcoval jeho bio-otec, bylo vyšetřováno dětskou psycholožkou – soudní znalkyní, bylo přítomno u soudu/, jaký vztah mají k němu oba rodiče, ono si najde cestu, protože je to osobnost od narození, ne nástroj, jak někdo chorobomyslně uvažuje. To dítě žije v reálu a já mu fantasmagorie, t.j. výmluvy jeho otce převracet do pohádky nebudu a taky mu nebudu lhát o tom, proč za ním nechce chodit, jako ve stylu – on má moc práce, teď asi píchnul kolo na dálnici, teď je nemocný, teď mu došel benzín, teď zrovna musel do služby, proto nemohl přijet za tebou, teď si musel koupit nový nábytek, lednici, exotickou dovolenou, nové x-té auto, zrekonstruovat byt, postavit dům, proto ti nemůže platit výživné? Ale on tě de-facto moc miluje, jenom na tebe nemá čas a chuť... Prostě jsem to nekomentovala, ale časem dítě pochopilo, že otec má jenom blablabla slova, ale prostě nepřij

annallet:ale prostě nepřijde! To byl nevyvratitelný fakt! A ještě chci oponovat, není rodič ten, kdo dítě splodí, ale ten kdo ho vychová a má rád, což dokazuje i spousta adopcí a pěstounská péče. Jsou to cizí lidi a cizí děti, ale je mezi nimi mnoho lásky a krásné vztahy a věřím, že dětičky by určitě neměnili, jsou to jejich mámy i tátové, i když je nevyrobili. A můžu Vás ubezpečit, že jak moje dítě, tak jeho jiný nevlastní sourozenec z otcové strany, zcela sám říká ,,tatínku,, cizímu muži, já jsem trvala jaksi přirozeně na oslovení jménem, a le samo dítě si vybralo cestu. A to jsem byla poslední, která se to dověděla, snažilo se to přede mnou ,,maskovat,, až se přereklo.