2°C
"Nejlepší exmanžel není ten, který je mrtvý, ale ten, který je na kapačkách, aby mohl platit alimenty." Tenhle výrok u nás přestává platit, i když ke 20 procentům střídavé péče v rodičovských sporech, které jsou ve Spojených státech, máme ještě pořádně daleko.
Zdravý rozum říká, že střídavá péče (či přesněji střídavá výchova) by měla být nařízena soudem v každém případě, kdy mají oba rodiče zájem o výchovu dítěte, a jejich zázemí je obdobné.
Každé druhé dítě
Zákon ale bohužel není tak jednoznačný a dá se vykládat různě. Když jeden z rodičů nemá o dítě zájem nebo odvahu se soudit (dále: otec), soud přiřkne dítě matce a hotovo. Když ale zájem má, zdaleka to neznamená, že je vyhráno.
Přitom by stačillo vyměnit v zákoně jediné slovo, tedy místo slůvka "může" tam napsat "musí". Tedy : "Soud musí nařídit střídavou výchovu rodičů všude tam, kde oba rodiče mají o dítě zájem a jsou plnohodnotnými rodiči."
Když jeden z rodičů se střídavou výchovou nesouhlasí (dále: matka), máme tu problém, nad kterým si lámou hlavu zákonodárci co svět světem stojí.
Tenhle problém ale stojí za řešení. V ČR se ročně soudí o děti 30 tisíc párů, což se v průměru týká přibližně 30 tisíc dětí. Rozvádí se každé druhé manželství.
Jen pro představu: Postavte doprostřed Václavského náměstí mrakodrap o 30 patrech, v každém jednu mateřskou školku a obklopte ho davem hádajících se rodičů.
Nebo jinak: Týká se to přibližně každého druhého dítěte v zemi.
Matka je vždy proti
Nesouhlas matky vyvolává řetězec otázek: "Co škola?" "Co lékař?" "Co koníčky?"
Matka, která nechce střídavou výchovu, je totiž ve vymýšlení důvodů, proč to nejde, nesrovnatelně kreativnější než otec. Její konstrukce jsou často tak děsivé, že se otec lekne ještě než vezme za kliku vrat od soudního dvora.
Nejčastější argumenty matek, které se po 60 letech komunistické opatrovnické justice považujípovažují za výsadního majitele dětské duše, jsou tyto: Otec pije. Nebo: Dítě má z tatínka exém. Případně: Dítěti z tatínka šibe. Když ani to nestačí, vytáhnou kalibr, proti kterému se skoro nedá bojovat: Tatínek dítě pohlavně zneužívá.
Podle statistik si 99% matek tahle strašlivá obvinění vymýšllí.
Ve Spojených státech, kde institut střídavé výchovy funguje od roku 1973 (a mají tedy nejpřesnější statistky), řeší problém, kdy matka se střídavou péčí nesouhlasí takto: Nařídí ji.
Řešení: Musí
Jsou dvě formy střídavé péče. Tzv. "Legal Custody", kdy rodiče rozhodují o výchově dítěte společně, a tzv. "Psychical Custody", kdy je prostě jen určen časový úsek, jaký dítě trává s tím kterým rodičem.
"Psychical Custody" je odpovědí na otázku, jak může střídavá péče fungovat, když s ní matka nesouhlasí.
Vzhledem k přístupu českých soudů si mnoho matek dovolí rozsudek bojkovat (často jsou k tomu popouzeni svými právničkami). Věří, že když nebudou s otcem komunikovat, soud z obavy před údajným ohrožením dítěte rozhodne napodruhé ve prospěch matky. Tedy: Soud raději popře své vlastní rozhodnutí, než aby musel čelit histerii a psychotickým konstrukcím zhrzeným žen.
Vítěz totiž bere vše: Peníze (alimenty), dítě i moc.
Matky fungují ve společnosti jako jakési tajné společenství. Mít dítě u sebe je pro matku důležité i z hlediska společenské prestiže. Když neuspěje, ostatní ženy-matky jí zavrhnout (vyloučí) a odsoudí, že jako matka zklamala.
Je to čiré pokrytectví: V době, když ženy vstupují do armády, do vysokých politických funkcí, jejich role ve společnosti se zcela vyrovnává, jim nejde o nic jiného, než o to, uhájit své výsostné právo vlastnit dítě.
Pokud právě berete za kliku vrat od soudního dvora, myslete na to, že soud bude bolestivý a drahý. Pokud ale své dítě milujete, bojujte a čtěte každou středu naší pravidelnou rubriku "Poradna pro zoufalé muže."
Ondřej Höppner
