Hitlerův první vyhlazovací tábor: Plynové komory testovali na bláznech
Byli krutí, vyšinutí, zabíjeli lidi v plynových komorách. Podobnou zrůdnost nikdo před nimi nevymyslel. Nacisté během 2. světové války poslali do plynu přes 3 miliony lidí! Je to největší zločin proti lidskosti. Bestiemi se však nestali ze dne na den. Zvrácenostem se museli učit, připravovali se pečlivě na roli válečných stvůr…
Svět nyní vidí Hitlerův první vyhlazovací tábor
S plynem nacisté experimentovali poprvé v říjnu 1939 v polské Poznani, kde z bývalé dělostřelecké pevnosti Fort IV vystavěli důmyslný lágr, konečnou stanicí pro tisíce nešťastníků. O tři roky později už masové vyvražďování dovedli k dokonalosti v Osvětimi a dalších táborech smrti.
První testy smrtících komor
V Poznani nechali zřídit pracovní kolonii pro vězně, která však k ubytování a práci nikdy nesloužila. Vozili sem pacienty psychiatrické léčebny z nedaleké Owiňsky a systematicky je vraždili v prvních primitivních plynových komorách.
Sklady na munice přebudovali tak, že vyspravili vrata, zalepili vzduchové průduchy a dovnitř nahnali desítky bláznů. Vrata pak ještě utěsnili po obvodu jílem a dovnitř pouštěli oxid uhličitý. Během deseti minut nešťastníci zemřeli.
Takto zlikvidovali i zdravotní sestry a lékaře, aby je umlčeli. V prvním roce tímto způsobem zahynulo 5000 lidí! Každý den 75 obětí (kapacita jedné komory byla 25 osob). Ženy a děti nevyjímaje!
Plynové dodávky
Ještě sice neměli cyklon B (kyselina kyanovodíková), ten byl vyvinut z prostředku na hubení škůdců, ale věděli už, jak se rychle zbavit většího množství nepřátel Říše.
Zde testovali zároveň i tzv. plynové smrti. Podobně totiž zabíjeli v nákladních autech své vězně při transportu. Utěsnili skříňový nákladní prostor, dovnitř zavedli hadici od výfuku a nechali mentálně narušené pacienty umírat (dlužno podotknout, že na tento »vynález« mají patent Rusové z bolševických čistek v roce 1936).
V roce 1942 už šéf gestapa Himmler jasně definoval tzv. Konečné řešení židovské otázky, kdy Němci plánovitě zamýšleli vyhladit veškeré Židy (ve válce jich našlo smrt přes 6 milionů).
Schodiště smrti
V táboře našli smrt i civilisté, tedy zdraví občané Polska. Kromě lékařů, akademiků či odbojářů běžní lidé, kteří projevili nesouhlas. Byli ubiti, oběšeni, zastřeleni. „Odhad dalších obětí v Poznani se blíží 15 tisícům,“ říká polský historik Michal Krzyzaniak. „Němci byli ve svých krutostech sebevědomější a vynalézavější, vybíjeli si komplexy, mučili lidi.“
K oblíbeným činnostem důstojníků patřilo pořádání závodů v běhu do schodů. Vězni museli vybíhat schody s těžkým kamenem, nahoře je strážce skopl dolů a běželi znovu. Kdo vydržel nejdéle, směl žít. Kdo se nezabil pádem dolů, ale nemohl už nahoru, byl ukopán nebo zastřelen.
