Svět nyní vidí Hitlerův první vyhlazovací tábor
S plynem nacisté experimentovali poprvé v říjnu 1939 v polské Poznani, kde z bývalé dělostřelecké pevnosti Fort IV vystavěli důmyslný lágr, konečnou stanicí pro tisíce nešťastníků. O tři roky později už masové vyvražďování dovedli k dokonalosti v Osvětimi a dalších táborech smrti.
První testy smrtících komor
V Poznani nechali zřídit pracovní kolonii pro vězně, která však k ubytování a práci nikdy nesloužila. Vozili sem pacienty psychiatrické léčebny z nedaleké Owiňsky a systematicky je vraždili v prvních primitivních plynových komorách.
Sklady na munice přebudovali tak, že vyspravili vrata, zalepili vzduchové průduchy a dovnitř nahnali desítky bláznů. Vrata pak ještě utěsnili po obvodu jílem a dovnitř pouštěli oxid uhličitý. Během deseti minut nešťastníci zemřeli.
Takto zlikvidovali i zdravotní sestry a lékaře, aby je umlčeli. V prvním roce tímto způsobem zahynulo 5000 lidí! Každý den 75 obětí (kapacita jedné komory byla 25 osob). Ženy a děti nevyjímaje!
Mission: Impossible – Český krtek v CIA Karel Köcher jako jediný špion pronikl do amerických tajných služeb
Plynové dodávky
Ještě sice neměli cyklon B (kyselina kyanovodíková), ten byl vyvinut z prostředku na hubení škůdců, ale věděli už, jak se rychle zbavit většího množství nepřátel Říše.
Zde testovali zároveň i tzv. plynové smrti. Podobně totiž zabíjeli v nákladních autech své vězně při transportu. Utěsnili skříňový nákladní prostor, dovnitř zavedli hadici od výfuku a nechali mentálně narušené pacienty umírat (dlužno podotknout, že na tento »vynález« mají patent Rusové z bolševických čistek v roce 1936).
V roce 1942 už šéf gestapa Himmler jasně definoval tzv. Konečné řešení židovské otázky, kdy Němci plánovitě zamýšleli vyhladit veškeré Židy (ve válce jich našlo smrt přes 6 milionů).
Schodiště smrti
V táboře našli smrt i civilisté, tedy zdraví občané Polska. Kromě lékařů, akademiků či odbojářů běžní lidé, kteří projevili nesouhlas. Byli ubiti, oběšeni, zastřeleni. „Odhad dalších obětí v Poznani se blíží 15 tisícům,“ říká polský historik Michal Krzyzaniak. „Němci byli ve svých krutostech sebevědomější a vynalézavější, vybíjeli si komplexy, mučili lidi.“
K oblíbeným činnostem důstojníků patřilo pořádání závodů v běhu do schodů. Vězni museli vybíhat schody s těžkým kamenem, nahoře je strážce skopl dolů a běželi znovu. Kdo vydržel nejdéle, směl žít. Kdo se nezabil pádem dolů, ale nemohl už nahoru, byl ukopán nebo zastřelen.