2°C
Třeba jako majitelé desítek automobilů, kteří své ocelové miláčky schovali do opuštěného dolu. Až po tři čtvrtě století se o nich svět zase dozvěděl, to když je zvěčnil belgický fotograf Vincent Michel (56).
Tělocvikář ve volném čase pátrá po ruinách a vracích všeho druhu – rozpadlé továrny, zapomenuté garáže a vybydlené zámky mají svou poetiku. V každé evropské zemi takových najdete spoustu, mnohdy všem na očích. Ale když narazil na zmínku o zapomenuté automobilové skrýši, očekáváním v nadšení skákal do stropu.
„Na satelitních mapách jsem vytipoval několik míst, která by odpovídala opuštěnému lomu. Pak jsem požádal kamaráda z Francie, aby se tam vydal,“ cituje ho list La Meuse. A voilà, Francouz skutečně auta objevil. Desítky peugeotů, renaultů či citroënů tam motoristé patrně zavřeli před postupujícím wehrmachtem. Němci totiž auta rekvírovali a z materiálů vyráběli zbraně.
Byt Šípkové Růženky
Ještě dále do historie se roku 2010 ponořil pracovník pařížské aukční síně Olivier Choppin-Janvry, když dostal za úkol vyřešit dědictví bytu po zesnulé Solange Beaugiron (†91). Sotva otevřel dveře, dýchl na něj přelom 19. a 20. století. Byt v té době patřil vyhlášené herečce a milence premiérů a prezidentů Marthe de Florian.
Ukázalo se, že od její smrti roku 1939 v něm nikdo nebydlel a skoro do něj ani nevkročil: nádobí na stole, neuspořádané knihy. A mezi tím vším portrét majitelky od malíře (a jednoho z milenců) Giovanniho Boldiniho. „Jako bych vstoupil do zámku Šípkové Růženky,“ popsal Choppin-Janvry.
Tekuté poklady
O své sklepy se obávali i francouzští vinaři. Němečtí ofi cíři si hodlali užívat plnými doušky a okupační správa dokonce měla v každém kraji úřad »weinführera «, který organizoval export vína do Německa. Málokterý Němec vínu rozuměl, a tak jim nalévali to nejhorší, případně produkci ještě »osladili« špinavými lahvemi a vadnými špunty. A archivy? Ty obvykle schovali za falešné zdi. Někde zase na nejskvělejší víno nalepili etikety »jed«.
Mona Lisa na cestách
Na nacistickou hrozbu, která se jevila nevyhnutelná, reagovaly i galerie už v roce 1938. Počítalo se s bombardováním měst, a tak se cennosti převážely třeba na venkovské zámky. Pět dní před vypuknutím války se takto z Louvru evakuovala i Leonardova Mona Lisa a do roku 1945 ji převezli ještě asi sedmkrát. Na rozdíl od jiných cenností do rukou nacistů nepadla.
