Dala jste si před natáčením odhalených scén třeba panáka?
„To ne, v práci nikdy alkohol nepiju. Takže jsem to přetrpěla střízlivá. Asi nejhorší bylo, když jsem stála jako nahý model v ateliéru před deseti lidmi.“
Co v takové chvíli pomáhá?
„Důvěra v režiséra, že to budou vkusné záběry, a profesionalita lidí ze štábu. Všichni dobře vědí, jak se zachovat – tedy kdo tam nemusí být, odchází.“
V seriálu hrajete dceru Veroniky Žilkové. Rozuměly jste si spolu?
„Dokonce mi po čase nabídla tykání a já si na to pořád nemohla zvyknout. Ještě že se natáčelo skoro rok! Bylo to fajn období, během kterého jsem dostala spoustu cenných rad. Pan Postránecký mi například radil: Není důležitý text, ale kontext. To, jak to uměl říct, si budu dobře pamatovat.“
V jedné scéně pak vydíráte učitelku v podání Evy Holubové. Je těžké být drsná na hvězdu?
„Vůbec jsem to ze sebe nemohla dostat. Sama mě pak musela hecovat. Říkala mi: Já jsem na tebe taky zlá, tak mi to vrať. Pojď tvrdě do mě!“
Jak jste vůbec tuhle roli dostala?
„Udělala jsem konkurz, i když jsem v to vůbec nevěřila. Jela jsem na něj z Ostravy, kde jsem zkoušela ročníkové představení, pendolino stíhala na poslední chvíli a na Kavčí hory přijela upocená, nenamalovaná a rozcuchaná.“
A proto vás vybrali?
„No, rozhodující asi bylo, že jsem se na konkurzu hodila k Honzovi Dolanskému, se kterým tvořím seriálový pár. Taky asi zapůsobilo to, že jsem neměla žádnou velkou trému.“
Rok jste byli seriálovými milenci. Nepřenesl se váš vztah, jak se občas hercům stává, i do reality?
„To by mi jeho žena Lenka Vlasáková dala, ne? Honza je fajn kluk, ale přítele už mám. Potkali jsme se před třemi lety na natáčení pohádky Tři srdce a už jsme spolu zůstali.“
Byla to láska na první pohled?
„Zakoukali jsme se do sebe hned, ale nějakou dobu to trvalo, než jsme měli první rande. To jsme si dali sraz u orloje. Procházeli jsme se po Praze a pak byli na romantické večeři na Petříně.“
Váš přítel je zvukař a také píše hudbu k filmům. Jakou muziku nejraději posloucháte?
„Mám ráda snad všechno od vážné hudby až po rock. Miluju šansony Edith Piaf, kapely Pink Floyd a Lucie, ale s chutí si poslechnu i Nohavicu, Plíhala nebo Karla Kryla.“
Co ještě děláte mimo natáčení a hraní divadla?
„Myslíte když zrovna nespím? Vyrábím z korálků šperky a náušničky, hlavně pro kamarádky. Asi mi chybí, že herectví nevytváří nic hmatatelného, tak si to tím kompenzuji. A také ráda hýbu - bruslím, lyžuju a tančím.“
Je pravda, že jezdíte na koni?
„Už je to dlouho, co jsem seděla na koňském hřbetu. Jezdit jsem se učila na ranči u Martina Krause, se kterým jsem hrála v pohádce Kouzla králů. Tam jsem také potkala Josefa Abrháma. Vždycky jsem si vedle něj připadala jako houba, která nasává jeho zkušenosti. Dokázali jsme si povídat tři hodiny v cateringu a ráda na to vzpomínám. Ráda bych si s ním a jeho ženou Libuškou Šafránkovou ještě někdy zahrála.“