Výsledky výzkumů naznačují, že žáci hry na tento zvláštní nástroj se zbavili také právě chrápání a dušnosti.

Doktor Geraldo Lorenzi-Filho z Americké společnosti hrudní medicíny se rozhodl účinky hry na didgeridoo testovat na jednatřiceti dobrovolnících se spánkovou dušností a chrápáním. Jedna část dobrovolníků vykonávala cvičení s jazykem a ústy tak, jak se tomu činí při výuce hry na didgeridoo, a druhá sloužila jako kontrolní skupina.

Pacienti z první skupiny nafukovali pravidelně balonky, tlačili jazykem proti hornímu patru a vtahovali své líce do úst. Druhá skupina pouze zhluboka dýchala a dostávala solný roztok ve spreji do nosu.

Po třech měsících cvičení se u první skupiny výrazně zlepšil stav chrápání a dušnosti při spánku, zatímco u druhé skupiny ke změně nedošlo.

„Celkově se u cvičící skupiny zlepšil stav spánkové dušnosti o čtyřicet procent, osm z šestnácti osob bylo klasifikováno s mírnou spánkovou dušností a dva se jí dokonce zbavili zcela,“ uvedl Lorenzi-Filho v závěru studie.