5°C
Nakonec se ho ujali američtí patroni a ze Scottyho vyrostl pokerový šampion, který zbohatl už o víc než 200 milionů korun! Před týdnem navštívil Českou republiku. Co na sebe prozradil Blesku?
Je pravda, že jste utíkal z Vietnamu na lodi a hladovějící posádka chtěla sníst vašeho bratra?
„Tohle je pravdivý příběh. Když jsme na té lodi utíkali z Vietnamu na Tchaj-wan, tak tam bylo jídlo a palivo na tři dny cesty. Nějak jsme ale ztratili směr, motor se zastavil, vítr foukal a zanesl nás na oceán, kde jsme byli třiadvacet dní. Občas se nám podařilo ulovit rybu, dělali jsme všechno pro to, abychom přežili. Můj mladší bratr, který nyní žije ve Phoenixu, už byl tak zesláblý, že nemohl ani žvýkat, jíst a polykat. Lidé začali přemýšlet, že bude první, koho sní, pokud se hlad stane nesnesitelným.“
Co se stalo pak?
„Další den jsme se vzbudili a asi sto metrů od nás proplouvala obrovská loď. Posádka té lodi nám nejprve dala jídlo a benzin, když ale viděla, jak jsme zesláblí a nemocní, tak nás vzala k sobě na palubu a zachránila. Byli jsme šťastní. Na Tchaj-wanu jsme pak žili v uprchlickém táboře. Všude byli policisté a vojáci. Zůstal jsem tam asi 5 měsíců. Chtěl jsem ale něco víc. Přelezl jsem zeď a utekl pryč.“
Do Ameriky?
„Ne, odešel jsem do nedalekého města. Neuměl jsem ale ani jedno slovo čínsky. Chodil jsem nahoru a dolů, až jsem si nakonec našel práci. Dostal jsem střechu nad hlavou, naučil se řeč a zůstal tam. Nakonec si mě našli američtí patroni, kteří mě z USA sponzorovali a nakonec i zaplatili letenku a v Americe mě přijali jako svého syna. Tam jsem odcestoval ve čtrnácti letech.“
Kde jste ve Spojených státech skončil?
„V Chicagu v Illinois, baby! Bylo to poprvé v životě, co jsem viděl sníh. Byla mi strašná zima. Řekl jsem patronům, že tam nemůžu žít a musí mi najít jiné sponzory. Po třech měsících jsem se dočkal a mohl jít bydlet do Orange County v Kalifornii. Byla tam asijská čtvrť Malý Saigon a pro mě to bylo perfektní.“
Prý jste nechal školy. Bylo to kvůli pokeru?
„Moji rodiče zůstali ve Vietnamu a mě poslali ven. A zatímco oni tam bojovali každý den o přežití, ja si hrál v klidu basketbal a fotbal. Chtěl jsem pro ně něco udělat. Rozhodl jsem se proto odejít ze školy a zkusil si najít práci v Las Vegas.“
A našel?
„Ano, začal jsem v jednom z tamních kasin uklízet stoly. Tuto práci jsem dělal rok a půl. Když jsem dosáhl jednadvaceti let, přihlásil jsem se na kurz pokerového dealera. Po absolvování kurzu jsem ve svém kasinu povýšil a začal rozdávat karty. Během toho jsem se učil hru a říkal jsem si, že bych určitě uměl vyhrávat! Že můžu být pokerovým hráčem.“
Jaké byly vaše pokerové začátky?
„Vždycky jsem skončil na mizině. Šel jsem do práce, vydělal peníze, prohrál je, a tak to bylo asi stokrát. Skončilo to tím, že mi zabavili auto, vyhodili mě z bytu na ulici a musel jsem přespávat u kamarádů na gauči. Všechny tyhle věci mě ale udělaly silnějšího, víš, baby? Daly mi lekci, že když chci být slavný a něco dokázat, musím si tím vším projít.“
Proč jste vůbec začal poker hrát?
„Kvůli slávě! Chtěl jsem, aby mě lidé poznávali. A chtěl jsem mít hodně peněz.“
Kdy jste začal vydělávat?
„Ve chvíli, kdy jsem pořád prohrával a začal si od kamarádů půjčovat peníze, tak jsem si říkal: Co to děláš? Chceš být přece profesionálním hráčem pokeru! Snažil jsem se zlepšit svou hru. Profesionálem jsem se stal ve třiadvaceti letech. Chodil jsem do kasina, kde nejlepšímu hráči týdne dávali bonus dva tisíce dolarů. Tenkrát to byly pěkné peníze, asi jako třicet až čtyřicet tisíc dolarů dnes. Vyhrával jsem ten bonus šest měsíců v řadě. Když mě pak lidé v tom kasinu viděli, tak začali říkat, ať mi dají ty dva tácy rovnou a nechají mě odejít.“
Kdy jste překonal výhru milion dolarů?
„To bylo na turnaji WSOP Main Event v roce 1998 (nejprestižnější pokerový turnaj na světě pozn. red.). Byl to vůbec první milion, který kdy byl hráči vyplacen. Když ale máš milion v ruce, tak najednou chceš dva, pak tři a pak čtyři.“
Tato výhra vám asi hodně změnila život, že?
„Ano, změnilo se všechno. Začal jsem se objevovat v novinách, všude v médiích byly mé fotky, viděl jsem se v televizi. Nechtěl jsem se ale v médiích vidět jednou, ale každým rokem. A to jsem v následujících sedmi letech dokázal. Scotty totiž vyhrával turnaje každý rok!“
Takže je poker víc o zkušenostech než o štěstí?
„Je to celé o zkušenostech, baby. Popřemýšlej o tom. Štěstí rozhoduje, pokud člověk hraje poker jeden nebo dva měsíce, možná jeden nebo dva roky. Ale ne, když hraje poker dvacet let. Tam, kde jsem v pokeru teď, o tom rozhodla zkušenost.“
Vyhrál jste v pokeru v přepočtu už přes 200 milionů korun, co se všemi těmi penězi děláte?
„Koupil jsem rodině ve Vietnamu čtyři domy. Vlastním několik úplně nových sporťáků. Také jsem koupil moc krásný dům ženě Julii. Ta ode mě má vše, co chce. Když jde nakupovat, není žádný limit. Dal jsem jí kreditku, kterou má v průměru jeden člověk na šedesát milionů lidí a se kterou si může dovolit cokoliv. Třeba jít do prodejny Lamborgini a koupit si na místě nové auto.“
Vracíte se ještě do Vietnamu za rodinou?
„Dřív jsem je navštěvoval jednou dvakrát za rok. Teď už mají všichni všechno. Zabezpečil jsem je a už mě nyní nepotřebují. Soustředím se teď na život se svou ženou a na své děti. Celkem mám po celých Spojených státech osm dětí.“
Zaplatil byste milion dolarů jako startovné do turnaje?
„Víš, baby, pokud by v tom turnaji bylo dost hráčů, jako například padesát hráčů a víc, tak ano. Nedovolil bych si ale zaplatit startovné milion dolarů za turnaj s deseti hráči, mezi kterými by zřejmě byla světová pokerová špička. To by bylo bláznivé.“
Proč Scotty říká každému »baby«?
,Pokeroví hráči si bez slova baby už ani Scottyho neumějí představit. Říká ho neustále. Lidé se dokonce vsází, kolikrát to řekne za den. Proč to ale říká? Tvrdí, že má špatnou paměť na jména a každou chvíli potkává na pokerových turnajích nové kamarády. Aby nikoho neurazil, že si nepamatuje jeho jméno, začal každému říkat baby.
