2°C
Když byl Keith malý, obezitou netrpěl. Zlom nastal v 16 letech, kdy mu zemřela matka a on začal hodně jíst, aby zmírnil smutek. V době Martinova největšího přejídání vypadal jeho denní jídelníček tragicky a normální člověk by to nespořádal ani za týden.
Snídaně se skládala ze slaniny, šesti klobásek a vajec, toastů a fazolí. K obědu ho čekalo to samé a navíc sendviče. Večeři si vždy nechal dovézt z fast foodu. Dvě velké pizzy, tři kebaby a obří čínské kari nemohly chybět.
„Spal jsem celé dny, protože jsem měl tak málo energie. I když jsem ještě mohl, chodil jsem ven minimálně. Bál jsem se lidí a jejich pohledů,“ popsal Martin svých několik posledních let.
Hrozba smrti ho nakonec donutila k dietě. Nyní jí Martin jen čtyři krajíce chleba a jedno teplé jídlo denně. Až shodí půlku své váhy, budou moci lékaři přejít k bandáži žaludku.
