O návrhu ministryně Kovářové čtěte ZDE.

Je to jako kdyby autu nefungoval motor a paní ministryně si lámala hlavu nad rozbitým zrcátkem.

Nejde jen o to, že hranice 20 procent je vyšší, než uznává dosavadní praxe (dosud je 15 procent). Jde především o to, že není podstatou problému.

Jádro porozvodového uspořádání tedy není ve zvyšování alimentů, ale v prevenci, tedy ve snížení rozvodovosti. Alimenty jsou až na konci řetěžce.

Milion otců platí výživné

Podle dlouhodobých statistik přijde u nás o děti po rozvodu 90 procent otců. Tedy: Jste-li žena a podáte návrh na rozvod, máte 90procentní šanci, že získáte za prvé: dítě, za druhé: moc, za třetí: peníze.

Za rozchod přitom mohou v drtivé většině případů oba a dítě má ze zákona právo na oba rodiče. Výživné platí v současnosti odhadem milion tatínků a jen několik desítek tisíc matek.

Ročně se u nás rozvádí 30 tisíc párů, což je každé druhé manželství, soudní spory stojí miliardy a na jejich konci jsou zdeformované životy otců a dětí, které přijdou o jednoho rodiče.

Alimenty jako Jackpot

Na začátku je věta: „Miláčku, udělej mi děťátko“, která pak v každém druhém případě pokračuje tím, že manželka podá návrh na rozvod, odejde „k mamince“ do jiného města, získá dítě do své péče, a tím i moc nad životem otce a alimenty, z nichž často živí nejen dítě, ale i sebe.

Ano, jsou otci, kteří platí málo, nebo vůbec a porušují tím zákon. Ti ale nejsou, jak řečeno výše, jádro problému.

Zatím jediný empiricky doložený způsob, jak rozvodovost snížit, je posílení institutu střídavé péče. Pokud nepřestanou mít matky 90procentní jistotu, že po svém návrhu na rozvod získají Jackpot, míra rozvodovosti neklesne, protože matky nebudou mít důvod pokusit se manželství udržet.

V Holandsku rozvodovost 5 procent

Paní ministryně se při stanovování hranice 20 procent inspirovala v Německu, které má rozvodovost srovnatelnou s námi, tedy kolem 50 procent. O kousek dál, v Holandsku, kde je výchozím bodem před určení porozvodového uspořádání střídavá péče, a míra rozvodovosti je tu podle některých statistik nejnižší v Evropě 5%.

Podobnou zkušenost jako v Holandsku mají ve Spojených státech, kde aplikují střídavou péči už 40 let a kde tedy jsou k dispozici statistiky pozitivního vlivu na společnost.

České rodinné soudnictví připomíná automobil, který chrchlá, škytá a dýchavičně poskakuje po silnici. S tím s vámi souhlasím, paní ministryně. Ano, i zrcátko je rozbité, ale to určitě není ten hlavní problém.