2°C
Jsou to stavby, které obdivujeme dodnes. Monumentální a jedinečné, které se tyčí nad krajinou a pod nimiž si každý z nás položí jedinou otázku – jak tohle tehdy vůbec lidé dokázali? A neptají se pouze turisté. Na tuto otázku se snaží najít odpověď i vědci, ne vždy ale mají jasno.
Jedním z úkazů, který bere dech, jsou sochy Olméků. Na území dnešního Mexika byly objeveny poprvé v devatenáctém století a mají tvar obří hlavy s tváří, vytesané z kamene, rozeseté po krajině. Dodnes bylo objeveno 17 exemplářů těchto hlav, které vznikly mezi lety 1500–400 př. n. l. Kromě jejich věku se liší i jejich velikost, která se pohybuje od jednoho a půl až ke třem a půl metru na výšku.
O tom, že se jedná o skutečně masivní kusy kamene, svědčí i jejich váha. Malé hlavy mají okolo šesti tun, ty největší váží ale i padesát. Experti se domnívají, že se jedná o zobrazení panovníků, protože jen ti by měli požadované finance, aby si mohli dovolit tak nákladné stavby. A že levně to nepřišlo, některé hlavy byly podle místa jejich vzniku transportovány až 150 kilometrů daleko. Jak to Olmékové, kteří neznali ani kolo, vlastně dokázali, se archeologové jen dohadují. Stejnou záhadou pro ně zůstává i původní účel a skutečný počet vyrobených hlav.
Dalším z velkých lákadel pro turisty je komplex, který se nachází v horách v Jordánsku. První zmínky o kamenném městě Petra, vytesaném do skály, najdeme už ve Starém zákoně a vědci jeho vznik datují do čtvrtého století před naším letopočtem. Město vzniklo na obchodní trase, prospívalo a rozrůstalo se. Dnes vyráží dech především budova s názvem Pokladnice, kam měl podle legendy faraon z doby Mojžíše ukrýt svůj poklad.
Město prosperovalo, dokud se nezměnily obchodní stezky. Poté na něj udeřilo několik ničivých zemětřesení a kolem šestého století ho opustili i poslední jeho obyvatelé. Od té doby se na více než tisíc let stalo jen ztracenou legendou. Jako tajemství jej střežili beduíni, kteří jediný věděli o jeho existenci a to až do devatenáctého století, kdy ho pro moderní svět znovuobjevil švýcarský cestovatel Burckhardt. Dnes tato památka UNESCO láká miliony turistů ročně, kteří přijíždějí obdivovat město vytesané do pískovce.
Mnoho otázek vyvolaly po svém objevení i sochy na Velikonočním ostrově zvané moai. Tito kamenní giganti vypadají jako placaté obličeje a nacházejí se na různých místech ostrova v různých velikostech. Průměrně ale mají na výšku kolem čtyř metrů a váží 14 tun. Pro moderní svět je zpopularizoval norský mořeplavec a dobrodruh Thor Heyerdahl a právě jeho práce na toto téma zaujala Čecha Pavla Pavla, technika a experimentálního archeologa.
Ten si lámal hlavu s tím, jak mohli lidé přepravit gigantické sochy z místa, kde byly vyrobeny, na různá zákoutí ostrova, někdy až 20 kilometrů daleko. V roce 1981 tak vyrobil betonovou kopii sochy, která vážila 20 tun a s přáteli s ní zkusil pohybovat po zahradě svého domu. Dokázal, že se se sochou dá pohnout pomocí lan jen v několika lidech. Tento objev zaujal i Nora Heyerdahla, který pozval Pavla na Velikonoční ostrov. Tam Čech demonstroval pohyb na původní soše a potřeboval k tomu 16 lidí. To vyvracelo předchozí úvahy o stovkách dělníků a záhada soch moai tak byla vyřešena.
Ačkoliv měli k dispozici jen primitivní nástroje, naši předci vystavěli stavby, které v mnoha případech přetrvaly tisíce let. Ať už se jedná o pyramidy v Egyptě či v Jižní Americe, jejich síla a kvalita se nedá srovnávat s ničím, co staví lidstvo dnes. Není tedy divu, že se mnozí ptají, jak to tehdejší civilizace mohly dokázat a jestli jsou opravdovými autory soch lidé, či třeba návštěvníci z kosmu.
