2°C
Podle Benešových dekretů bylo po druhé světové válce zvláštními lidovými soudy na krajské úrovni za válečné zločiny do roku 1948 odsouzeno k smrti více než 730 lidí, což je 60 procent z celkového počtu lidí popravených v letech 1918–1989.
22. května 1946 - Smrtihlav Frank: Vstupenka na smrt
Po Pfitznerově popravě přiměla vládu masovost krutého divadla a obavy z reakce zahraničí k omezení. Proto oběšení nacistického pohlavára, bývalého karlovarského knihkupce Karla Hermanna Franka (†48), mohlo přihlížet jen pět tisíc vyvolených, na které se dostala vstupenka. Mládež do 18 let měla vstup zakázán.
Frank byl generál SS a státním ministrem pro Čechy a Moravu. Podepsal vyvraždění Lidic a nepočítaně dalších rozsudků smrti, poslední ještě 1. května 1945. Jeho nenávist prý pramenila z toho, že mu čeští spolužáci způsobili v mládí úraz oka, které bylo nahrazeno skleněným… Podařilo se mu dostat k Američanům, ale byl vydán do Čech. Mimořádný lidový soud ho odsoudil k smrti, všechny jeho žádosti o milost byly zamítnuty.
Rozsudek má 284 stran a je k nahlédnutí v Národním archivu. Lze se v něm například dočíst, že Frank byl odsouzen i k uhrazení nákladů řízení… Tři hodiny po vyhlášení rozsudku ho na dvoře pankrácké věznice oběsili (umírání trvalo 7 minut) a tajně pohřbili na Ďáblickém hřbitově.
6. září 1945 - Zuřivý Pfitzner: Rána u šibenice
Údajně až 100 tisíc rozvášněných lidí, včetně rodin s malými dětmi, sledovalo na Soudním náměstí před pankráckou věznicí v Praze popravu Josefa Pfitznera (†44).
Náměstek pražského primátora a zuřivý poněmčovatel sice uprchl 8. května 1945 k Američanům, ti ho však vydali české justici. Byl odsouzen k trestu smrti na základě dekretu prezidenta Beneše o potrestání „nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů“.
Během Pfitznerovy popravy, která se odehrávala v půl sedmé večer, došlo k malému lynči. Pražský kat František Nenáhlo mu nafackoval, protože Pfitzner do davu zařval: „Umírám pro Velkoněmecko!“
13. září 1946 - Gestapačka Kašparová: Msta za sex?
Spolupracovnice gestapa Herta Kašparová (†23) byla posledním odsouzencem k smrti, jehož konec se odehrál před zraky tisíců lidí, včetně dětí. Z exekuce byly dokonce vydány pohlednice. Davovou akci v Třešti, kam byli náklaďáky sváženi obyvatelé z okolí, kritizoval i tehdejší tisk.
Kašparová skončila na šibenici za to, že Němcům vybrala 10 nevinných lidí pro exemplární zastřelení za údajnou účast na povstání. Ihned po popravě svých obětí (7. 5. 1945) uprchla z Třeště do Rakouska. Tam ji ale členové třešťské revoluční gardy našli v kuchyni, jak vaří sovětským vojákům.
Desítku nevinných lidí prý vybrala a označila ze msty za křivdy z minulosti… „Říká se, že na jednoho z popravených si myslela, ale on ji prý nechtěl. Možná to byla msta za případné sexuální obtěžování v minulosti, nebo taky za to, že v tu dobu na konci války Němci v Třešti dostali pořádnou nakládačku,“ domnívá se bývalý třešťský učitel František Bukvaj (79).
Kde ještě popravují veřejně:
Írán: oběšení na jeřábu
Saúdská Arábie: setnutí mečem, ukamenování
Čína: zastřelení na sportovním stadionu
KLDR: zastřelení
prej před 70 lety skončil u nás středověk. no tak to je dobrý no. a já měl za to, že lidstvo je furt stejný. jestli se popravuje veřejně nebo neveřejně. děje se to furt. akorát ted je to ještě k tomu pokryteckej středověk hrající si na civilizovanou dobu. čest zabetonovanejm obětem na Orlíku.
