4°C
Skoro zapomenutý příběh Františka Zajíčka a jeho skupiny lze dohledat v odtajněných archivech StB. Bývalý partyzán, který za války vyhazoval do vzduchu vlaky Němcům, zůstal tomuto způsobu boje věrný i po komunistickém převratu v roce 1948.
»Rudé« nesnášel stejně jako nacisty, a tak začal zase shromažďovat výbušniny. Kamarád, který pracoval v ústeckém kamenolomu, mu jich nanosil desítky kil. Zajíček chtěl pokračovat v destrukci železničních tratí, aby oslabil režim. Stejně jako jeho »kolega atentátník« Šakal ve Francii plánoval i on zabít politickou špičku – tehdejšího předsedu vlády Antonína Zápotockého. Nálož chtěl umístit do kanálu a odpálit ve chvíli, kdy nad ním bude Zápotockého limuzína. Jenže měl strach, že kovová mříž a dlažební kostky zraní okolostojící lidi, zatímco papaláš díky pancéřování přežije… Proto od atentátu upustil.
Zajíček k diverzi získal přes dvacet zaměstnanců drah. Nakonec jedinou uskutečněnou akcí skupiny bylo demonstrativní zničení železničních kolejí ve Veselí nad Lužnicí během sjezdu KSČ v květnu 1949. K výbuchu došlo, až když se Zajíček ujistil, že to žádné vlaky neohrozí. Skupina byla vyzrazena náhodným udavačem až v roce 1954. Všichni byli brutálně vyslýcháni. Ve dvoudenním procesu s 11 lidmi byl Zajíček odsouzen k trestu smrti. Oprátku mu kat nasadil 7. července 1954 v Praze na Pankráci. Odsouzení byli rehabilitováni v roce 1990. O tři roky později získal Zajíček čestné občanství města Ústí nad Labem in memoriam.
