9°C
Pozorovatelny byly asi jediným místem, kde si estébáci sáhli na opravdovou práci – všechno si v nich museli kvůli riziku prozrazení vybudovat sami. »Opěrné či technické body« či »televizní mikrocentra« opatřovali krycími jmény jako Kajka, Geofond, Krasnoarmějec…
Nejvíce jich bylo na Malé Straně a v Bubenči. Praktikovala se odsud metoda trasového sledování: Síť promyšleně rozmístěných pozorovatelen byla vzájemně propojena převážně telefony, aby radioprovoz nemohl být „zachycen protivníkem“. Estébáci si tak sledovaného předávali, aniž by opouštěli ukrytá stanoviště. Na okraji sledované oblasti si pak »objekt« převzali ke klasickému sledování skupinou agentů rozmístěnou v určitých úsecích.
Účinnost této sítě byla limitována denním světlem. Za tehdejšího mizerného umělého osvětlení šmírovat prostě nešlo. A ještě jeden problém estébáci podle zápisů řešili: přes svoji téměř absolutní moc nemohli získat dostatečný počet volných telefonních linek. V reálném socialismu reálně nebyly a přes to nejel ani jejich vlak…
Z odtajněných archivů StB vyplývá, že například v roce 1973 bylo z pozorovatelen sledováno 195 zaměstnanců „kapitalistických“ ambasád, a to 4980krát a o rok později již 209 lidí 5106krát.
Odhaleni domovníkem
Protokoly StB zachycují i jednu vlastní ostudu. Špioni se pokusili vybudovat tajnou pozorovatelnu naproti ambasádě Německé spolkové republiky ve Vlašské ulici. Pro nájemníky to mělo být „protipožární stanoviště“.
Jenže jak si s pečlivostí zaznamenali, místní domovník je prokoukl a řekl jim: „To je hovno pro požárníky, to vypadá, jako když zde bude průmyslová televize nebo nějaká kamera zaměřená na Němce...“ Agenti ještě napsali, že „po tomto výroku jsme hovor ukončili a domovník od nás odešel dolů do budovy“.
