Potomek majitelů paláce Jiří Lobkowitz dokonce nabídl, že německou nabídku přeplatí. „V paláci se narodil můj otec. Němce přeplatím, ať bude nabídka jakákoliv,“ říká Lobkovitz, kterému mimo patří mělnický zámek.
Převod paláce do německých rukou je přitom otázkou dnů. Knížeti Schwarzenbergovi, ministru zahraničí, se podařilo přesvědčit ostatní členy vlády o tom, že je to výhodné.
Zpočátku byla proti takřka celá vláda, nyní ale otočila s tím, že nejde o prodej, ale o výměnu, což je prý rozdíl.
Handl
Německo má v Lobkovickém paláci na Malé Straně velvyslanectví od roku 1974. Za pronájem budovy platí tři miliony korun měsíčně. Výměnou za Lobkovický palác nabízí Německy pozemky v Berlíně a nemovitosti, související v bývalou českou ambasádou v Bonnu.
Zájem o palác Německo ospravedlňuje sentimentálními důvody. V roce 1989 využily palác tisíce východních Němců k vycestování na Západ.
Do roku 1948 do roku 1971 sídlilo v Lobkovické paláci velvyslanectví Čínské lidové republiky. Čína o budovu zájem nemá.
Protest
Proti aktivitě knížete Schwarzenberga se staví jednotlivci i politická uskupení. Petici proti prodeji sepsalo i Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan, které je hybnou silou dění v lokalitě.
Kníže Schwarzenberg má švýcarské a české občanství. Je majitelem několik nemovitostí v zemi i v zahraničí.
Také některé ambasády jiných zemí vlastní budovy, ve kterých sídlí. Žádná z nich ale nemá tak obrovskou historickou hodnotu jako Lobkovický palác.
Historie
Lobkovický palác je jedním z nejkrásnějších kdysi šlechtických sídel v Praze. Byl postaven na začátku 18. století. Do majetku Lobkoviců se dostává v roce 1753 a až do roku 1927 je v držení tohoto významného českého rodu.
V paláci je 65 sálů, pokojů a různých místností, patří k němu nádherná zahrada. V roce 1927 koupil Lobkovický palác od Lobkoviců československý stát. Sídlil tu Památkový úřad, Slovanský ústav, Archeologický ústav, Orientální ústav, Masarykova akademie práce a další. Po únoru 1948 se stal palác sídlem zahraničních zastupitelstev.