2°C
Odpověď odborníka: Střídavá výchova je nejen možná, ale i vhodná i za této situace, bude to však o něco obtížnější. Syn těžko může měnit školu jednou za týden nebo za čtrnáct dní (i když třeba děti kolotočářů jsou každou chvílí v jiné škole, není to pro jejich vzdělání nejvhodnější).
Jako rozumný se proto jeví půlroční interval, kdy dítě absolvuje v jedné škole ucelené školní pololetí (včetně vysvědčení). Přitom je ale důležité, aby syn neztratil kontakt s rodičem, u kterého momentálně nebydlí. Proto jsou vhodné co nejčastější návštěvy u něj alespoň o víkendech, optimálně jednou za čtrnáct dní.
Ani větší vzdálenost mezi rodiči však není důvodem, proč by měla být doporučovaná výlučná péče. Naopak, s rostoucí vzdáleností roste i riziko, že při výlučné péči jen jednoho rodiče dítě ztratí kontakt s druhým rodičem a dojde u něj ke vzniku syndromu zavrženého rodiče. Změnu prostředí většina dětí snáší dobře, naopak je v mnoha ohledech může obohatit. Komplikace s ní spojené jsou řešitelné a nevyváží ztrátu výchovy jednoho z rodičů.
Střídavka může fungovat dokonce i mezi různými státy, je však pochopitelně finančně náročnější. Příkladem takového vzorného přístupu rodičů je herečka Barbora Srncová, která má dceru Emmu se švédským otcem: "Nebylo to snadné, střídali jsme se o ni po měsíci. Měsíc byla tady, měsíc s tatínkem, a to už od tří let. Letěla jsem s ní, zůstala s ní přes víkend a za měsíc se to opakovalo na opačnou stranu. Dnes už létá sama s letuškami, říká se tomu placený doprovod."
A jak sama hodnotí střídavou péči o Emmu? "Je to dost náročné pro všechny zúčastněné, ale ona to chce, tatínek to chce a myslím si, že jejich vztah je díky tomu velmi dobrý."
