Vlastně právě pro syna jsem se rozhodl odejít. Nechci, aby viděl, že máma s tátou se nemají rádi.
Na počátku krize jsem navrhl střídavou péči. Ona ji odsouhlasila, ale v okamžiku, kdy máme podepsat dohodu, to změnila na jednostrannou péči matky. Ale v dohodě je, že syn bude střídavě týden u matky a týden u otce.
Zvažuji, zda na toto přistoupit, anebo striktně trvat na střídavé péči a jít do soudního sporu. Matka si je vědoma, že syn má se mnou lepší vztah než s ní a tak sice má strach přistoupit na střídavou péči (obava, že by o syna jednou mohla přijít), ale bránit nám spolu žít takto střídavě nechce.
Vím, že bych u OSPOD a před psychologem jako táta obstál, ale to ještě neznamená, že soud vyhraji. Proto zvažuji dohodu. Váš názor?
J.B., Praha
Odpověď odborníka: V první řadě prosím nesvádějte své rozhodnutí o rozchodu na „zájem dítěte“. Známý český psychiatr MUDr. Miroslav Plzák, CSc. napsal jednoznačně:
„Slýcháme: Když dítě necítí doma lásku, tak je i pro něj lepší, abychom se rozvedli. Tuhle zločinnou větu bych zakázal, protože dítě - a to podotýkám s velkým důrazem - se o milostné klima rodičů vůbec nezajímá, pokud do něj není svými omezenými zploditeli zatahováno.
Dítě se ale do svých patnácti let děsí rozvodu rodičů a před touto skutečností ho jímá hrůza, protože neví, co to znamená. Neonemocní, tím se nestrašme, ale ztratí podstatný kus svého dětství.“
Jestliže se rozejdete, myslíte snad, že budete lépe korigovat nevyrovnanost matky ve výchově? I když budete mít střídavou péči, polovinu času bude syn jen a pouze s matkou, bez jakékoliv vaší možnosti v té době zasáhnout. Matka si také může najít podobně se chovajícího přítele...
Pokud však k rozchodu dojde, raději trvejte na stanovení střídavé péče. Tou přece nikdo z rodičů o dítě nepřichází a matka tedy nemá důvod se něčeho takového obávat. Naopak vy, budete-li souhlasit s její výlučnou péčí, jí rovnou otevřete prostor, aby vás o dítě připravila ona.
Riziko je, zvláště při její nevyrovnanosti, velké. Známe mnoho případů, kdy původně tzv. široký styk s dítětem byl postupně pod nejrůznějšími záminkami omezován a oklešťován, což u střídavé péče není tak jednoduché. Ke změně by mohlo dojít jedině novým soudním rozhodnutím o výchově.
O tom, jak byste obstál před naším rozvodovým průmyslem (OSPOD a psychologem), si nedělejte zbytečné iluze. To však není důvod vzdávat se předem. Platí, že kdo bojuje, může prohrát, kdo nebojuje, už prohrál.