Tento předsudek dovoluje ženám zneužívání dětí proti mužům. Zákon musí směřovat k tomuto sdělení: dítě není zbraň, je to živá bytost, zázrak, smysl života každého z nás. Chraňme jeho práva.

V nejbližší době má být schválena novela zákona o rodině, která by mohla ze společnosti  předsudek o nadřazenosti matek sejmout, přiblížit nás k západním demokraciím a odstranit nejhorší možný druh diskriminace, totiž diskriminaci dětí.

O děti, o ty tu přece jde

Novela obsahuje posílení institutu střídavé péče, zvýrazňuje právo dětí na oba rodiče. Směřuje k tomu, aby se bezostyšné zvýhodňování matek v opatrovnických sporech změnilo v přirozené zvýhodňování dětí a jejich práva na oba rodiče.

Podle nové formulace zákona soudce musí při porozvodové úpravě práv dítěte nařídit střídavou péči vždy. Výjimkou jsou jen ty případy, kdy má jeden u rodičů výrazně lepší výchovné podmínky.

Klíčová věta

Pro fajnšmekry uvídíme plné znění věty:

„V rozvodovém řízení soud musí přidělit opatrovnictví dítěte jednomu z rodičů, pokud je střídavá péče zjevně neslučitelná s potřebami dítěte.“

Její vzor zní v civilizovaných státech takto (ze švédského zákoníku):

„In divorce proceedings, moreover, the court must, in the absence of a claim, award custody of the child to one of the parents if joint custody is manifestly incompatible with the welfare of the child.“

Jen pro názornost, o jak významný společenský jev jde: Ročně se týká takřka 20 tisíc dětí, což je jako zcela zaplněné Staroměstské náměstí v době vánočních trhů.

Statistika hovoří jasně: V devíti z deseti případech soud přiřkne po rozvodu dítě do péče matky. Otec má jakous takous šanci uspět jen tehdy, pokud je matka prokazatelně feťačka nebo alkoholička. Tento stav je třeba co nejrychleji změnit, protože poškozuje práva dětí. V jiných oblastech se společnost dávno pohnula dopředu, ale v té nejdůležitější zakrněla.

O děti, o ty tu přece jde.

Dítě není zbraň

Novela zákona o rodině také zřejmě rozšíří prostor pro to, aby si děti sami řekly, u kterého rodiče po rozvodu chtějí žít. Zní to hezky, ovšem má to obrovskou slabinu: Ženy-matky cítí ohrožení, protože zrovnoprávněním mužů-otců přicházejí o obrovské výhody: 1) o výsadní právo na dítě, 2) o moc nad otcem dítěte, 3) o peníze.

Je tedy zřejmé, že se ženy-matky brání. A nejsilnější, ale zároveň nejpodlejší způsob obrany je boj dítětem. Odborně se tomu říká indoktrinace a jde mnohdy o brutální vpád do duše dítěte pomlouváním druhé rodiče.

Válka o dětskou duši

Příklad z praxe: Jeden můj známý vysoudil střídavou péči i přesto, že s tím matka dítěte nesouhlasila.

Místo toho, aby se matka podřídila rozsudku, začala otce před dítětem pomlouvat. „Táta lže, patří do pekla, je zlý, má už další dítě, takže u něj nejsi jednička.“ Nebo použila ještě rafinovanější a podlejší metody: „Když půjdeš k tátovi, pukne mi srdce.“ Nebo: když půjdeš k tátovi, už tu možná nebudu.“

Můj známý se o těchto výpadech od dcery samozřejmě dozvídal a průběžně na ně upozorňoval soud, sociální opatrovníky a soudní znalce. Matce ale nijak zabránit nemohl.

Po třech letech střídavé péče, už měla matka dceru (6) zpracovanou tak, že si mohla dovolit tento riskantní krok: Přestala dítě předávat otci. Dcera se stala loutkou matky, když viděla tátu, rozplakala se. Nechtěla k němu jít, nenávist, šířená matkou, ji zcela ovládla.

Pokud by se soud zeptal dítěte s takto znetvořenou psychikou: „U koho chceš být?“ odpoví dítě samozřejmě: U mámy.

Závěr: Otázka, u koho chce dítě být, je chybná, nehledě na věk. Matka by v tomto případě měla být zbavena nároku na dítě a jít za mříže. Destrukce dětské duše je nejhorším možným zločinem.

Krok vpřed

Chystaná novela zákona má spoustu přívrženců i odpůrců, jako všechny důležité zákony. Její základní sdělení, totiž posílení práva  dětí na oba rodiče, je ale jednoznačně krokem vpřed. Uplatňování zákona je ale v konečné fázi na soudcích. Jde o to, aby střídavá péče nebyla jen doménou osvícených soudců, ale stala běžnou součástí praxe.