14°C
Mnohé však mohou napovědět rodinné poměry slečny Jany. Její rodiče se plných 12 soudili o právo na její výchovu. Dívku měla soudem svěřenu do péče matka, otec celou dobu marně usiloval o možnost se dcerou vídat. Soud otcovy návrhy na tzv. výkon rozhodnutí, který stanovuje trest či pokutu (v tomto případě matce) za nepředání dítěte, nevyřizoval a zakonzervoval tak daný stav.
Dítě bez kamarádů
Pan Jiří Komárek, otec Jany, nepřestával o dceru bojovat. Podával jeden návrh na výkon rozhodnutí za druhým, psal ministrovi spravedlnosti, ombudsmanovi, premiérovi. Podal na matku trestní oznámení (poté, co našel na těle dítěte podlitiny), poukazoval na to, že v českém soudnictví může existovat organizovaná skupina lidí, jejíž aktivity vykazují mafiánské praktiky.
Z dokumentů, které jsou k nahlédnutí na adrese http://zakony-online.cz/komarek/ vyplývá, že Jana byla v době dospívání velmi uzavřené dítě, skoro nechodila ven a neměla takřka žádné kamarády.
Pláč v soudní síni
Poslední soud ve věci Jany Komárkové byl v roce 2009, tedy rok před její smrtí. Jana právě ukončila střední školu a osobně se mohla soudu zúčastnit. Během jednání se provalilo, že jí matka celou dobu tvrdila, že otec s ní má zákaz styku a že tedy i kdyby za ním sama zašla, dopouští se trestného činu.
Když Jana dozvěděla, že to není a nikdy nebyla pravda, a že mohla kdykoliv za tátou jít, přímo v soudní síni se rozbrečela.
Smrt
Po skončení střední školy v Chrudimi začala Jana studovat na Vysokém učení technickém v Brně. Své osobní problémy, které mohly mít kořeny v rodinných vztazích, se rozhodla vyřešit skokem z okna studentských kolejí.
Případ Jany Komárkové patří mezi nejtragičtější příběhy v historii českého opatrovnického soudnictví. Jeho vývoj, byť nezakončený smrtí, je však totožný se mnoha sty případy, kdy je pod různými záminkami zamezen styk dítěte se svým otcem.
