Tento postup je přesně podle modelu: Sama vytvořím problém a pak chci pomoci při jeho řešení. Upozorňují na rizika, byť jsou minimální, abych pak mohla říci: Vidíte, já to říkala. Stát je spoluviníkem, protože včas nezasáhl.

Ženy, které samy sebe označí za oběti smyšleného domácího násilí, obtěžování atd., staví muže do role pachatele.

Takové ženy tedy nejsou oběťmi anonymní společnosti, ale konkrétně mužů, násilníků a úchylů z podstaty.

Ženy vyžadují byrokratickou podporu a parazitují na této vlastnosti státu.

Muž, který si například najde jinou ženu, není trestán manželkou - státem za nevěru, ale za jiné, zástupné "zločiny". Muž se tal ocitá se v situaci, kdy má dokázat, že "něco nedělá" - jak dokázat, že žena si domácí násilí vymyslela?

Žen v touze po pomstě nemají zábrany spiknout se s mužovou matkou, označit ho z pohlavního zneužívání dítěte ani apelovat na jiné muže - v pozici úředníka - s prosbou o rytířskou pomoc.

Muž proti muži, úředník proti manželovi. Vetknou klín do nepřátelského šiku je to nejmenší, co může žena pro svou pomstu udělat.

Ale i to se již stává anachronismem: klíčové úřady, jako je sociální odbor, již nejsou obsazeny úředníky, ale jinými ženami - úřednicemi.

Pokračování příští pátek.
Z anglického originálu The Genderous Rice of Sexual Politics od sociologa Stephena Baskervilla přeložil a doplnil Ondřej Höppner.