Feministky ve Spojených státech ovládají federální rozpočet Odboru pro děti a rodiny ve výši 47 miliard dolarů, který je ovšem jen částí gargantuovského rozpočtu Ministerstva zdravotnictví a sociální péče ve výši 700 miliard dolarů.

(Opatrovnický průmysl v ČR, který se vytvořil kolem sporů rodičů o děti, ročně spolkne částku cca tři miliardy korun.

Tato obrovská suma jde především z kapec otců, kteří se musí soudit s matkami o děti, pokud o ně nechtějí přijít. Matkám se vyplatí se soudit: Uspějí v 92% případů.

Není známa statistika, kolik otců boj vzdá předem. Matky nechějí jinou dohodu, než: Dítě půjčím otci jednou za dva týdny a alimenty chci co nejvyšší, nejlépe takové, které by zapezpečily i mne.

Jde cca o 40 tisíc opatrovnických sporů ročně. Nikde na světě není situace horší, a to především pro děti, kteří tak v podstatě příjdou o jednoho z rodičů - o tátu.

Částečně jde obnos na opatrovnický průmysl z kapes daňových poplatníků - platíme s daní soudce, úředníky, atd. Jeden případ - když dojde na odvolání - zaměstná asi deset státem placených lidí.

V České republice existuje mnoho tisíc institucí, zabývajících se tzv. "ochranou dětí" "domácím násilím" nebo "psychologickým poradenstvím. Jde v podstatě o feministické Lidové milice.

Případů domácího násilí bylo přitom v roce 2011 hlášeno jen něco přes tisíc na celou zemi. V průměru tak připadá výrazně méně než jeden případ na jednu instituci zabývající se domácím násilím.

Taková instituce má výtěžnost je jeden případ ročně a zbytek je tzv. prevence. Dostává od státu příspěvek na chod v řádech statisíců korun ročně. Pozn. překl.)

 

Pokračování příští pátek.
Z anglického originálu The Genderous Rice of Sexual Politics od sociologa Stephena Baskervilla přeložil a doplnil Ondřej Höppner.