Náhodný chodec uvidí hlouček mužů, kteří nechtějí nic víc a nic míň, než aby měly jejich děti oba rodiče. Zdánlivě prostá věc, které by nemělo stát nic v cestě.

Náměstí plné dětí

„Trhněte si nohou, dítě patří k matce“, určitě zaslechnou od kolemjdoucích. Tatáž věta, tentýž předsudek se vznáší jako anděl pomsty na soudními síněmi v celém zemi. Každý rok se u nás rozvádí skoro 30 tisíc párů, ve více než 90% případů získávají děti do péče ženy.

Jen pro představu: Když se letos rozsvěcel na Staroměstském náměstí vánoční strom, praskalo ve švech. Přišlo 30 tisíc lidí, což je stejné číslo, jako počet dětí, o které ve výše zmíněných soudních sporech jde.

Rakovina

Jde o obrovský problém, jehož kořeny jsou hluboko prorostlé do mnoha vrstev společnosti. Ztrátou dětí, které jsou tím nejpodstatnějším, co člověka za život potká, přicházejí tátové o důležitou část svého já. Mnohým z otců se zhroutí svět, který se jim často už nikdy nepodaří poskládat dohromady.

Je to jako rakovina: Neuvěříte, dokud se to nestane právě vám.

Otřesné případy

Nedávno jsem se sešel s panem Milanem Davidem, scénografem a profesorem na FAMU. Bývalá partnerka ho během sporu o dítě obvinila, že pohlavně zneužívá jejich sedmiletou dceru. Pan David, ve svém oboru celosvětově uznávaný odborník, teď půjde na testy, jestli je pedofil. Spolu s ním byla obviněna i jeho současná partnerka.

Setkal jsem se také s panem Lubomírem Chocem, výtvarníkem, kterého nenávidí vlastní dcera, ačkoliv mu matka takřka nedovoluje s ní vídat.

Mluvil jsem také s panem Vladimírem Navrátilem, kterého připravila bývalá partnerka o dvě děti, když neváhala porušovat soudní rozhodnutí a prochází jí to.

Otec: Chodící peněženka

Otcové, kteří přijdou 10. prosince připomenout na Palackého náměstí svá práva, hovoří o tom, že jejich veškeré pokusy o dohodu troskotají na odporu jejich bývalých partnerek, většinou konfliktních a nevyzrálých žen.

Říkají, že sociální pracovnice stojí vždy na straně matek, že soudy rozhodují zkostnatěle a vyhýbají se institutu střídavé péče, kterou lze nařídit i proti vůli matky. Mluví o mafii a spiknutí žen, poukazují na to, že v nejděsivějších případech diskriminace otců se u advokátek a psychologů opakují stále stejná jména.

Lež o nezastupitelné roli matky degraduje muže - otce do role inseminátora a následně chodící peněženky.

10. prosince na Den lidských práv bude určitě mráz. V případě otců, kteří se domáhají práva svých dětí mít tátu, který o ně stojí a chce je vychovávat, ale půjde o to, aby konečně pukly ledy.

Jan Květ